Kirk Yeager je u FBI odborníkem na výbušniny. V oboru působí už několik desítek let a jeho každodenní činností je zkoumání důkazů, které bývají po explozích bomb fatálně poškozeny. Při teroristickém útoku je klíčovou osobou a jeho práce ve vyšetřování je často nejdůležitějším vodítkem k pachateli. „Představte si, že vysypete na zem tisíc dílků puzzlí, jednu polovinu vyhodíte a tu druhou zapálíte,“ přibližuje svou práci Yeager.

Yeager vypráví skutečné historky o explozích bomb s takovým klidem a ležérností, jako by s vámi mluvil o tom, co měl včera k večeři. Na chlápka z jeho branže má dobrý smysl pro humor. Na jeho stole se nachází, vyjma ostatních věcí, zařízení nazývané „hell box“, což je píst notorický známý z animovaných pohádek, kde jej postavičky používají, když se něco chystají vyhodit do povětří dynamitem. Taky se tím odpaluje třeba model bomby, která byla použita při bombovém útoku na Bostonském maratonu… Když redaktorům do posledního detailu popisuje, jak její jednotlivé části fungují, je vidět, že je na tuto svou repliku velmi hrdý.

Jeho zvídavost se projevila už v raném věku. „Vždycky jsem byl až posedlý, když se jednalo o to zjistit, jak daná věc funguje,“ říká Yeager. Svou práci vnímá jako něco, co mu poskytuje možnost provádět věci, které se v běžné chemii a fyzice dělají jen velmi výjimečně. „Musíme rozumět každé mikrosekundě exploze,“ říká.

„Každý bombový útok je stejný. Vejdete do chaosu, nevíte, co vás čeká a kam vás tato cesta zavede. Postupně, když nacházíte různé důkazy, se vám vytváří čím dál jasnější obrázek toho, co se na místě událo.“

Masakr a chaos na každém kroku

„Co vás ale opravdu zasáhne není to, co vidíte. Jsem zvyklý vidět ten masakr a chaos, ale když se vše spojí s oním neodbytným, krutým žárem a pachem spálené nafty, veškerými rozkládajícími se těly a podobnými věcmi, je to vážně zdrcující. Všechny vaše smysly jsou v moment, kdy vkročíte na místo činu, doslova přehlceny přicházejícími informacemi“.

„V okolí slyšíte změť různých chaotických zvuků, jako houkání sirén, hluk městské dopravy a troubení vozidel. Hluk pomalu utichá s tím, jak se prodíráte přes veškeré policejní pásky a postupně přibližujete k místě činu, kde jsou všechny zvuky tlumené. K místu, na kterém se stalo něco tak strašného, jako je bombový útok, přistupujeme s respektem a pracujeme v tichosti. Jen si představte tu paniku a nesmírný šok, co lidé kolem museli prožít. Když mezi sebou komunikujeme, skoro šeptáme.“

Bostonský masakr v roce 2013 – v cíli maratonu vybuchly dvě bomby vyrobené z tlakových hrnců naplněných hřebíky a kuličkami z ložisek. Zemřeli 3 lidé, přes 170 bylo zraněno

„Pokud jste nikdy nebyli v chemické laboratoři, tak je těžké popsat ‚základnu‘, kterou na místě činu postavíme. Máme spousty nástrojů určených pro chemickou analýzu. Vypadají jako obří mikrovlnky propojené spoustou trubek a nádrží. Máme tam plynový chromatograf, infračervené spektroskopy… prostě věci, co používáme při rozpoznávání chemikálií.“

Najít epicentrum výbuchu není tak snadné, jak by se mohlo zdát

„V tomhle oboru vám ale ani to nejlepší zařízení nepomůže tak, jako roky praxe, tréninku a porozumění výbušninám. Ty mohou být složeny téměř ze všeho. Jednou došlo k explozi v baru a my jsme věděli, že bomba explodovala uvnitř. Netušili jsme však, zda šlo o sebevraždu, nebo ji tam někdo hodil z ulice, neboť se výpovědi svědků lišily. Spolu s kolegou jsme se snažili najít epicentrum výbuchu. Ten bar měl spoustu sloupů. Uprostřed stál jeden hlavní a na zdi za ním byla spousta oděrek způsobených střepinami z výbušniny, čímž jsme zjistili, kde byla bomba položena. Vyvodili jsme, že výbušné zařízení muselo být tři stopy nad zemí, protože na zemi nezanechalo žádný kráter. Muselo to tedy být položeno na stole, nebo v batohu. Taky to vyvrátilo možnost, že do baru bombu někdo hodil… Když vše víme, tak z jednotlivých detailů vyvozujeme závěry.“

Kousky telefonu dovedly tým k útočníkovi

„U jiného případu, který se odehrál na poměrně klidné ulici, na cestě chyběl obrovský kus obrubníku a bylo tedy jasné, kde se výbušnina nacházela. Díval jsem se však okolo a všiml si, že stromy mají jakési ‚jizvy‘. Vypadalo to, jako kdyby do nich něco proniklo, a tak jsem v nich začal trochu pátrat nožem. Ve dřevě jsem našel zbytky drátů, z čehož jsem usoudil, že nálož  mohla být odpálena hned několika způsoby: chemickou reakcí, aktivováním pojistky pomocí mobilního telefonu, nebo se tu třeba někde nacházelo vedení.“

„Celou oblast jsem prozkoumal a z okolních stromů postupně vytahoval další a další součástky. Po chvíli jsme dokonce s týmem začali nacházet kousky jistého telefonu. Do několika hodin jsme jich měli dostatek na to, abychom v laboratoři byli schopni určit jeho přesný model. Měli jsme štěstí, protože jsme našli nepoškozenou část, na které bylo napsané identifikační číslo. Když ale máte smůlu a nenajdete žádné použitelné kousíčky, může se z identifikace stát nesmírně složitý úkol.“

Zdroj: Rozhovor Kirka Yeagera pro magazín Popular Mechanics