Máte občas pocit, že se na vás usmívá houska v krámě a pěna na kafi na vás dělá vyděšené oči? Vidíte obličeje i na věcech, na kterých byste je nehledali ani omylem? Nejste jediní. Tento jev se nazývá pareidolie.
Při těchto jevech za pomoci fantazie dochází ve vaší mysli k přetváření předmětů do jiných – mezi typické objekty, na které se tento fenomén vztahuje, patří například mraky, ve kterých hledáme co nejširší množství podobných subjektů. Pareidolie se nevztahuje pouze na vizuální podněty, ale existuje i tzv. akustická pareidolie, kdy ve zvuku slyšíte něco jiného, než jaká je jeho skutečná podstata. Už vám někdy pračka vrčela do rytmu vaší oblíbené dětské říkanky? Mně poměrně často.
Jak to, že všude vidíme obličeje?
Tyto jevy závisí na představivosti každého jednotlivce. Centrem těchto pochodů je spánkový lalok vašeho mozku. Celá dráha ale začíná již v oku. Zpracování obrazu začíná již nejmenším možným prvkem podnětu a postupně narůstá na složitosti. Když na receptory v naší sítnici dopadají soubory fotonů, jsou zakódovány jako barevné skvrny. Tyto signály se kombinují v celém obraze na dalších úrovních zpracování, kde mozek pomocí šablon detekuje hrany, pak rohy, základní tvary a nakonec objekty (včetně obličejů).
Obličeje na neživých objektech? Mozek si je rád doplní sám. Zdroj fotografií: Unsplash
Vyhledávání obličejů v různých subjektech probíhá automaticky a je zakódováno v našem nervovém systému. Další asociace je potom již ovlivněna našimi osobními zkušenostmi, ale svůj vliv má i okolí.
Kde všude můžeme obličeje vidět?
Neslouží ale jen k našemu pobavení – z pareidolie vychází i například známý psychologický Rorschachův test (tedy rozpoznávání inkoustových skvrn), uplatnila se ale například i při pojmenování lidských kostí (kladívko, kovadlinka a třmínek). Různých příkladů ale najdeme nespočet.
Několikrát se podobné “produkty” lidské mysli staly fenomény internetu a následně i slušného finančního výdělku – v roce 2008 byl na Floridě vydražen sýrový sendvič za 28 000 amerických dolarů. Jakto? Jeho opečení připomínalo Pannu Marii.
Zajímavostí je, že dle Finské studie z roku 2012 mají lidé se silným náboženským založením větší sklony k nacházení lidských tváří v nejrůznějších objektech, než lidé bez náboženského vyznání.
Smějící se Slunce na fotografii NASA
Nyní se do řady zástupců přidala i hvězda hvězd – Slunce. NASA na posledních snímcích, které zveřejnila na svém Twitteru tematicky v období Halloweenu, zachytila skvrny, které se na okolní vesmír usmívají. Jak mnozí upozorňují, podobnost bychom mohli hledat i ve vyřezané dýni. A teď trochu vědy – NASA tento jev vysvětluje takto: Při pohledu v UV spektru jsou tyto tmavé skvrny na Slunci známé jako koronální díry a jsou to oblasti, kde rychlý sluneční vítr tryská do okolního vesmíru.
Smějící se Slunce je opravdovým snímkem NASA. Lidský mozek na něm vidí obličej. Foto: Se souhlasem NASA
Sluneční vítr Slunce vysílá neustále a někdy může ovlivnit i dění na Zemi – tak se například stalo na konci 80. let minulého století v Kanadě, kdy byla z tohoto důvodu na čas vyřazena elektrická rozvodná síť a severská země se ocitla na 9 hodin v naprosté tmě.
Doufejme tedy, že tento slunečný úsměv je známkou naděje do dalších let.
