Věřili byste tomu, že kdyby tento článek byl o stáří, vaše pohyby po jeho přečtení by byly pomalejší, případně naopak rychlejší než obvykle? Rychlost je závislá na vašich sympatiích vůči stáří. Jak je to možné? Za vše může přirozená asociace a tzv. „priming“ ve vašem mozku.

Asociace myšlenek se poslední dobou poměrně často rozebírá ve spojitosti s myšlenkovými mapami. Když máte úkol, můžete si ho rozdělit na jednotlivé podúkoly a ke každému z těchto podúkolů můžete přiřadit jednotlivé způsoby řešení. Jedná se o vědomou asociaci, kde jednotlivé myšlenky či úkoly vědomě asociujete, resp. propojujete se na ně dalšími navazujícími myšlenkami.

Klasický způsob, jak u vás vědomě vyvolat automatickou asociaci myšlenek, vzpomínek či emocí je, když vám řekneme například slovo „škola“. Možná vás hned napadla vaše nejneoblíbenější profesorka. Pak jste si vzpomněli na její oblíbený svetr a jeho charakteristickou vůni, pak na situaci, kdy jste byli v jejím kabinetu, který byl touto vůní celý nasáklý. A jak jste se tomu se svým spolužákem Honzou smáli, když jste byli v bufetu, kde měli super čokoládové věnečky… Kdyby to skutečně byly vaše vzpomínky, bylo by dost dobře možné, že byste se při pomyšlení na danou profesorku zamračili, při vzpomínce na její vůni zatvářili znechuceně a při vzpomínce na Honzu a věnečky se pousmáli. A tohle všechno by se událo klidně během 1 sekundy.

Teď, kdybychom vám dali za úkol vymyslet slovo začínající na písmena „sl“, s větší pravděpodobností vás napadnou jako první sladkosti nebo slovo sladký. Nikoliv pak slanost nebo slaný. Proč? Za to může výše zmíněný priming. Informace o čokoládových věnečcích ve vás, bez vašeho vědomí, aktivuje myšlenky kolem témata „sladkosti“, ale také například myšlenky kolem vaší váhy, hladu, či jiného jídla. Jedna myšlenka aktivuje další myšlenky, i když ve slabší míře, a bez toho, abychom si to uvědomovali.

Čtete o starých lidech? Možná budete pomalejší

Ale pozor, protože tak jako nevědomky máme na základě jistého podnětu ovlivněnou mysl, tak mohou být ovlivněny i naše činy a emoce. Velmi známý je experiment psychologa Johna Bargha, jenž požádal studenty ve věku od osmnácti do dvaadvaceti let o sestavení vět o čtyřech slovech ze sady pěti slov. U jedné skupiny studentů polovina slov souvisela se starší generací (např. zapomnětlivý, plešatý, vrásky a podobně). Po dokončení úkolu byli studenti vyzváni, aby se přesunuli do jiné učebny, kde měli plnit další úkol. Právě onen přesun mezi učebnami byl předmětem zkoumání. Studenti, kteří tvořili věty ze slov s tématikou stáří, kráčeli podstatně pomaleji než druhá skupina.

Stalo se tak, protože slova u pomalejší skupiny studentů evokovala v jejich mozku asociaci na stáří a tím související chování, jako je třeba pomalá chůze. Studentů se pak zeptali, jestli si byli vědomi společného tématu u slov. Řekli, že nikoliv.

A totéž se teď děje vám. Kdybychom vás na to neupozornili a vy byste se právě rozhodli dojít si třeba po vodu, vaše vstávání ze židle by bylo o cosi pomalejší než obvykle. A nebo byste byli právě naopak o cosi rychlejší, pokud nechováte ke stáří zrovna velké sympatie.

Funguje to však i naopak. Činy a pohyby ovlivňují naše myšlení. Bylo to dokázáno například při pokusu, kdy byla lidem nasazena zcela nová sluchátka a byly jim do nich pouštěny zprávy. Lidé si mysleli, že účelem poslouchání je test audiokvality sluchátek. Instrukce zněly, aby posluchači upozornili, když zpozorují zhoršení kvality zvuku. Jedna skupina měla jako znamení kývat hlavou shora dolů a druhá vrtět ze strany na stranu. Zprávy, které poslouchali, byly různé zpravodajské komentáře. Skupina, která kývala hlavou shora dolů, měla později tendenci souhlasit s tím, co slyšela. Druhá skupina, která vrtěla hlavou, měla tendenci se zprávami nesouhlasit.

Dokonce i fyzické a vizuální podněty z našeho okolí nás a naše rozhodování a hodnocení dokážou ovlivnit. Kupříkladu když držíme horkou kávu, nebo vychlazený nápoj. Ptáte se jak? Lawrence Williams, jako asistující profesor na univerzitě v Coloradu, svým výzkumem došel k závěru, že osoby, které přišly do styku s horkým předmětem, mají tendenci hodnotit neznámou osobu po krátké schůzce a přečtení pár informací o ní mnohem lépe než osoby, které přišly do styku se studeným předmětem. Také osoby, které držely horký předmět a měly možnost vybrat dárek buď pro sebe nebo pro přítele, vybíraly mnohem častěji dárek pro kamaráda (než pro sebe). A naopak, osoby se studeným předmětem vybíraly častěji dárek pro sebe.

Priming můžeme využít i v běžném životě. Až budete příště s někým na schůzce, kupte mu raději teplý čaj či kávu než vychlazenou limonádu – bude k vám vřelejší.

Vidíte kolem sebe peníze? Budete sobečtější!

Kathleen Vohs, profesorka na univerzitě v Minnesotě, v rámci svých výzkumů sledovala, jak se bude chovat člověk, kterému aktivuje myšlenky ohledně peněz. Úkolem bylo ze seznamu pěti slov vytvořit větu o čtyřech slovech na téma peněz. Priming posilnila i vizuálně, když do místnosti, kde experiment probíhal, umístila objekty, které s experimentem přímo nesouvisely, ale měly tématiku peněz. Byly to například peníze z hry Monopoly, nebo spořič na monitoru, kde na vodě plavaly dolarové bankovky.

Jeden ze zjištěných výsledků je, že lidé, kterým se aktivují myšlenky kolem peněz, jsou méně závislí na druhých. Respektive vykazují známky takového chování. Nad náročným úkolem vytrvali téměř dvakrát tak dlouho bez požádaní o pomoc než skupina, která nebyla ovlivněna penězi. Lidé vystavení primingu peněz jsou také sobečtější. Byli méně ochotni pomoci jednomu z účastníků, který předstíral, že si nedokáže s úkolem poradit. Nebo když experimentátor naschvál upustil na zem tužky, penězi ovlivnění účastníci zdvihli tužek méně.

Dalším experimentem na stejných skupinách lidí bylo, aby v místnosti připravili židli pro sebe a pro cizí osobu, se kterou měli mít za chvíli rozhovor. Účastníci, kteří byli penězi ovlivněni, nechávali židle od sebe ve větší vzdálenosti než ostatní. V průměru dali židle od sebe do vzdálenosti 118 centimetrů, zatímco druhá skupina lidí je vzdálila v průměru jenom na cca 80 centimetrů.

Výsledky testů, které zkoumají náš mozek a v něm automaticky probíhající procesy asociace a primingu, nám ukazují, že toho o sobě víme skutečně stále málo. Máme mylný pocit, že své mysli a svému tělu vládneme zcela vědomě.

Zdroj: Vědecká práce publikovaná na National Library of Medicine