Umělá inteligence (AI) může obrazně řečeno vzkřísit mrtvé. Začátkem tohoto roku odvysílal španělský televizní kanál pořad o několika lidech, kteří poslouchali repliky hlasů svých zesnulých příbuzných. To vyvolalo intenzivní debatu o etických, filozofických a právních otázkách kolem „digitálního vzkříšení“.
Vysílání na kanálu Anetna 3 vyvolalo bouři, jež zuří dodnes. AI nabízí neuvěřitelné možnosti – umí se například naučit napodobit hlas kohokoli (to skvěle dovede např. AI startup Eleven Labs), klidně již mrtvého člověka. Digitální vzkříšení je ale možné jako plný balíček.
Nejen s hlasem, AI si umí poradit i se vzhledem ztracených blízkých. Digitální vzkříšení funguje jako droga. Má krátkodobý pozitivní přínos, z dlouhodobého hlediska však mohou být účinky pro lidský život zničující, píše web The Conversation.
Replikace vlastností mrtvých v prvé řadě popírá pojem „být“. Může nám dávat dojem, že nějak prodlužuje existenci zesnulého, případně ji můžeme považovat za její stín. Ten však postrádá podstatu. Člověk je více než jen soubor naprogramovaných reakcí.
Digitální simulace nedokáže zachytit hloubku a jedinečnost prožitých zkušeností, emocí a myšlenek žádného člověka. Lze to chápat i jako snahu zachovat vzpomínky na blízkého. Naše paměť ale není statická – vybírá, mění, posouvá se a přizpůsobuje.
Pokud vám přijde idea „oživování“ mrtvých zajímavá, doporučujeme vám díl seriálu Black Mirror s názvem „Přijdu hned“, který se touto problematikou zabývá. Tvůrci skvěle zpracovali, jak něco takového může teoreticky dopadnout a proč to nemusí být zrovna dobrý nápad.
Levný odraz člověka
Posloucháním hlasu zesnulého nebo sledování jeho obličeje riskujeme změnu skutečných vzpomínek na něj – vzpomínek s reálnou hodnotou. Současně se tím vyrovnáváme se smutkem, ten je však po ztrátě přirozený a musíme si jím projít.
Digitální vzkříšení může do procesu truchlení zasáhnout a spíše jej natahovat. Člověk nepřijme ztrátu a nenajde klid. Technologie AI nakonec takového jedince konfrontuje s nevyhnutelnou realitou nepřítomnosti ztracené osoby.
To vede k otázce o podstatě existence a přemýšlením nad tím, co vůbec znamená být člověk. AI tak může propast, do níž hledíme, ještě rozšiřovat. Vezme nám možnost vyrovnat se s mrazivou zkušeností, že smrt je nevyhnutelná.
Technologie jsou navíc byznys a hranice mezi snahou technologických gigantů utěšit a vydělat na truchlících je opravdu tenká. Truchlení je posvátný a intimní proces a jeho narušení lze považovat za emocionální vydírání.
Digitální vzkříšení je ukázkou rychlého technologického pokroku a velkých možností AI. Nikdy však nemůže zachytit hloubku skutečné lidské zkušenosti.
Zdroje: The Conversation, komentář autora
Z emocionálního hlediska má autor asi pravdu. Nicméně představa možnosti, že by takto digitalizovaný člověk mohl dále pokračovat v započaté vědecké práci, dopsal nedokončenou knihu, nebo pouze jen zachovávál nabyté znalosti a zkušenosti pro možnost použití v budoucnosti… to je nezanedbatelný potenciál. Představte si co by mohli dokázat takovéto digitální… Číst více »
Ano, přesně na blbce vašeho druhu je to cíleno.
Vraťte se zpět na strom, když se nejste schopen adaptovat na změny související s vývojem společnosti.
Nevím, proč hned urážet, v článku sami odbornici zmiňují že to není etické.. Já postrádám smysl, jako pokus dobré, ale dál co? Náhražka?? Snad ne…
Ať žije Talos Principle (mám na mysli jednu počítačovou hru a oba díly).