Digitální měny se od kryptoměn liší především ve své centralizaci. Jejich cílem není odluka peněz od státu, ale přesný opak. Stát chce kontrolovat veškeré oběživo, což se mu u hotovosti a v současném systému příliš nedaří. Ačkoliv vlády mluví o výhodách, pro běžného člověka to taková výhra být nemusí.
Japonsko se chystá učinit významný krok směrem k vývoji digitální měny. Podle agentury Reuters konsorcium složené více než 70 japonských firem tento týden uvedlo, že v roce 2022 plánuje spustit kryptoměnu založenou na jenech. Na projektu s předběžným názvem „DCJPY“ stojí za povšimnutí, že jej podpoří také tři největší banky v zemi. Na středeční tiskové konferenci finanční skupiny Mitsubishi UFJ, Mizuho Financial Group a Sumitomo Mitsui Financial Group uvedly, že se od loňského roku scházejí za účelem vybudování sdílené infrastruktury pro digitální platby.
Mezi další členy konsorcia patří např. East Japan Railway Company a Kansai Electric Power Company. V nadcházejících měsících plánují zahájit testovací provoz a spustit infrastrukturu měny. Tento experiment je oddělený od projektu, který se pod taktovkou Bank of Japan zabývá vývojem digitálního jenu, který by měl být vedle digitálního eura či jüanu další tzv. CBDC měnou. Detailní vizi digitálního jenu by měla japonská centrální banka představit v druhé polovině roku 2022.
Digitální měny centrálních bank lákají EU, Čínu i USA. Mají však své kritiky
Digitální měny centrálních bank (CBDC) zkoumají také Čína a Spojené státy. Pro Japonsko je to jedna z hlavních motivací. Ostatně jde o zemi, která je známá tím, že miluje hotovost. Ještě v roce 2018 se 80 % všech maloobchodních transakcí v zemi provádělo v bankovkách a mincích. To se japonská vláda snaží změnit a obyvatele země chce přimět k bezkontaktnímu platebnímu styku, aby se ekonomika země stala produktivnější.
Společně s blížícím se zaváděním CBDC měn se stále hlasitěji ozývá jejich kritika. Např. Čína by do své měny ráda zakomponovala prvek expirace, kdy by mohly prostředky na vašem účtu postupně mizet v případě, že je včas neutratíte. Pro státy by to znamenalo lákavou cestu, jak zalepit díry v rozpočtech a splatit bobtnající státní dluhy.