Možná jste si to už mysleli, možná občas pozorujete náznaky sami na sobě. Výzkumy to jen potvrzují – populace skutečně hloupne. A vidět to je již u dětí, potvrzují vědecké výzkumy. Jak vidí problematiku slavný neurolog Martin Jan Stránský? A jak se proti hloupnutí bránit?

Dnešní doba má jistě své benefity – pokrok technologií nám umožňuje skvěle zmapovat lidský mozek, od toho, jaká barva je vaše oblíbená, až po to, jestli budete věrným partnerem. Zároveň tento pokrok vede k tomu, že náš mozek se stává… méně efektivním.

Pokrok nebo regrese?

Podle řady výzkumů IQ rostlo nepřetržitě až do období po konci druhé světové války. Vezměte si, jak se doba posouvala, co vše bylo objeveno – a za jakých to bylo podmínek.

Pak přišly devadesátky a naše inteligence začala měřitelně klesat. Podle norských výzkumníků je to až o sedm inteligenčních bodů méně u každé další generace.

„IQ lidstva dlouhou dobu rostlo. Už to ale neplatí,“ varuje neurolog Martin Jan Stránský. Foto: Unsplash

Máme sklony si dnes všechno usnadňovat. Vždyť nás k tomu vše tlačí – je tlak na výkon, udělat co nejvíce věcí a předvádět superhrdinské výkony, abychom v dnešní době obstáli. Vede nás k tomu například dopamin, což je vlastně hormon štěstí – jeho hladina stoupá nebo roste podle míry uspokojení.

Sociální sítě stupidifikují děti. Jak potvrzuje řada studií, IQ přestává růst, slovník není tolik rozšířený, hůře předvídají, nedospějí – zůstávají v nelidském, plochém světě. Homo sapiens se vyvíjel několik set tisíc let. Pomalu, postupně, pracně. Sociální sítě během krátké doby ale všechno změnily během pár let – mozek není stimulován tím, co potřebuje, mění se pochody v něm.

Neverbální komunikace skoro vymizela – používají se zkratky, co nejkratší věty, emoji… a co se nám nelíbí, co jednoduše jedním klepnutím prstu vymažeme. Jde o deformování reality – dnešní mládež si ani nedokáže představit určitý způsob myšlení či řešení krizí. Výsledky standardizovaných testů vykazují jednoznačné výsledky – a to stále horší.

Emoji komunikace má vedlejší účinky. Přestáváme přemýšlet komplexně. Foto: Freepik

Jako noha v sádře

Děti přestávají být zvědavé. Přestávají se zajímat. Vše si můžou během pár vteřin najít na internetu. Stačí pár klepnutí na obrazovku a první odkaz na gůglu jim vyhodí to, co by jinak museli dohledávat z několika různých knih a propojovat si různé informace a souvislosti. Prostě u čeho by se zapojily mozkové závity tak, že by se z nich začínalo kouřit.

Priority se úplně změnily. Mozek je postaven na základě toho, že se rozhoduje – mozek porovnává informace. Když nemá co porovnat, tak zaostává. To, co lidé prožívali v boji o život před několika desítkami i stovkami let, dnes prožíváme už jen v situaci, abychom nepřišli někam o pár minut později. Přijde vám to směšné? Že to jsou neporovnatelné situace? Jsou. A reakce mozku jsou přitom stejné.

Neurochemická aktivita prostě slábne. Určité struktury mozku se zmenšují nebo dokonce mizí – což v evoluci sice není výjimka, deevoluce, jak se tomu jinak také říká, je ztráta něčeho, co již nepotřebujeme.

Neurochemická aktivita prostě slábne. Určité struktury mozku se zmenšují nebo dokonce mizí – což v evoluci sice není výjimka, deevoluce, jak se tomu jinak také říká, je ztráta něčeho, co již nepotřebujeme. Je ale rozdíl, jestli jde o zub moudrosti, nebo toho, o co jde v tomto případě, tedy o část mozku, konkrétně o část frontálního laloku. To je ta část mozku, která nám umožňuje přemýšlet o tom, o čem jsme přemýšleli. Je to taková rozhodčí, korigující část. Rozhoduje naše jednání, reakce. Když se tato část uspí, což je třeba právě při spánku, naše myšlenky se stávají “svévolné”. Je aktivní při diskuzích a řešení problémů – a s tím se na sockách nesetkáme. Tam se rozvíjí reflexní chování, něco jako ucuknutí, když položíme ruku na horkou plotýnku. Reagujeme prostě absolutně reflexivně.

Technologie mění lidský mozek. Bohužel nikoliv k lepšímu… Foto: Freepik

Kolik času u obrazovky už je moc?

Během různých měřeních a zkoumání mozku je tato ztráta znatelná při používání digitálních technologií nad 7 hodin denně. Vemte si, to není málo, to je téměř třetina dne. A přitom tolik času strávíme v obklopení digitálních technologií snadno. Člověk si pustí jedno video na TikToku, pak tam skočí druhé, třetí… Do sedmi hodin to znatelné tolik není. Ale není to stejně škoda pokoušet? To, co si myslíme, že je pokrok, je vlastně brzda. Děláme si život horší – tím, co si myslíme, že nám pomáhá. Myslíme si, jak se nám uleví tím, že můžeme cokoliv smazat nebo skrýt jedním potažením prstu. Ve skutečnosti nám to ale život dělá horší. Skutečný život je totiž mimo obrazovky.

Závislost na mobilu a jak se jí zbavit? Dříve jsme na telefonech trávili 18 minut denně, dnes jsou to hodiny

Je to jednoduše závislost. Závislost na dopaminu – pocitu štěstí. A ten nám dnes přináší spíše lajky u fotky než cokoliv jiného. Dopamin má v mozku jen jednu cestu, a je jedno, jestli je to štěstí vyvoláno tradičními drogami, nebo srdíčky a lajky u fotky. Tvůrci sociálních sítí toto bohužel dobře vědí a dělají vše pro to, aby této lidské slabiny využili.

Mozek se potřebuje nudit

Lidstvo má v podstatě jen dvě potřeby – přežít a někam patřit. Málokdo dokáže, především dnes, kdy se stále musí něco dít, být sám – a šťastný. Sociální sítě nám to usnadňují. Máme pocit, že máme k lidem blíž. k více lidem. Bojíme se, že když někde chvíli nebudeme, o něco přijdeme a skončíme sami. Opravdu ale musíme být neustále u všeho? Opravdu se musí stále něco dít? Paradoxně vůbec. Mozek potřebuje nudu k tomu, aby přemýšlel, reflektoval. Vezměte si, kolik problémů vyřešíte během horké sprchy nebo před usnutím.

Máme nutkání děti nějak neustále zabavovat. Aby se nezačaly nudit a nezačaly si tu zábavu vytvářet samy. Nejčastěji při tom saháme po mobilním telefonu. Pustíme jim tam pohádku, ideálně takovou, ze které skoro hmatatelně cítíme, jak nám samotným klesá IQ a máme klid. Tím ale dítěti skoro zařizujeme hořkou budoucnost. Mozek, který by byl stimulován vymýšlením lumpáren, stavěním pevností nebo i jen zapojením fantazie při čtení pohádky, nemusí pracovat. Představte si, co se stane třeba jen se svaly na noze, když ji máte v sádře a vůbec ji nezapojujete – úplně ochabnou. S mozkem se děje něco velmi podobného.

Do 2 let by dítě nemělo mít vůbec žádnou obrazovku před sebou. Po hranici dvou let jim můžeme začít dávat telefon na hodinu denně. Foto: Freepik

Vždyť až dvě třetiny dětí přestávají úplně komunikovat tváří v tvář s někým jiným! Podle americké organizace AAP by dítě do 2 let nemělo mít vůbec žádnou obrazovku před sebou. Po hranici dvou let je můžeme pouštět k obrazovce maximálně na hodinu denně a měli bychom být u toho s nimi.

Některé studie říkají, že se IQ možná nesnižuje tolik, kolik říkají studie jiné. Minimálně se ale inteligence rozhodně nezvyšuje. Dosáhla již maxima? To je otázka.

Štěstí jde ruku v ruce

U dnešní generace je také znatelný nárůst úzkostí a deprese – děti jsou znatelně méně šťastné, než jsme my. A přitom už my jsme méně šťastní, než byli naši rodiče. Zvláštní, v době, kdy máme všeho dostatek, že?

Jedny z největších mozků naší doby, třeba ty, které mají jeden z největších podílů na digitalizaci dnešní doby (zakladatelé sociálních sítí a digitálních platforem), zakazují dětem co nejvíce elektronických zařízení. Není na tom něco k zamyšlení?

Neustálá přítomnost mobilů snižuje i jen kvalitu konverzace – víme, že můžeme kdykoliv být přerušeni, takže se nepouštíme do takové hloubky rozhovoru. Co kdyby náhodou. Proto je důležité mobil nechávat ideálně úplně v jiné místnosti, když jsme v situaci, kdy víme, že potřebujeme řešit něco skutečně důležitého.

Jak se hloupnutí bránit?

Jak se tomu ale vyhnout? Zakazovat dětem telefon? A být za ty nejhorší rodiče, protože tady Pepík, se kterým si píšu, může? Zkuste vést děti k oblibě skutečného života. K síle knížek. Čtěte jim. Čtěte s nimi. Diskutujte s nimi. Nechte je objevovat. Objevovat tradiční cestou dětské fantazie a vynalézavosti. Berte je do přírody, ukažte jim to kouzelné, co je všude kolem nás, a co stejně ani fotoaparát v telefonu nezachytí. Věnujte se jim a zkuste jim ukázat, kolik věcí se skrývá mimo on-line svět. Nechte je se nudit.

Mozek se potřebuje nudit. A to jak u dětí, tak u dospělých. Občas je dobré všechny technologie odložit a nechat mozek pracovat. Foto: Freepik

Náš jediný úkol jako rodičů je hlavní úkol – vychovat děti. Nenahrazovat jim naši nepřítomnost finančně. Není třeba jim stále dopřávat co nejnovější technologie, nechávat je přesouvat svůj život do digitální sféry. Šťastnější, a už vůbec ne chytřejší, je to neudělá.

Zdroje: 1, 2, 3, 4