Sovětská vesmírná sonda Kosmos 482, vypuštěná v roce 1972 jako součást programu Venera, se po více než 50 letech na oběžné dráze blíží k návratu na Zemi. Její přistávací modul, původně navržený pro přežití v nehostinné atmosféře Venuše, by podle nových analýz měl vstoupit do zemské atmosféry kolem 10. května 2025, přičemž místo dopadu zůstává zatím nejisté.
Kosmos 482 byl vypuštěn 31. března 1972 z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu pomocí nosné rakety Molnija-8K78M. Šlo o sesterskou misi k sondě Venera 8, která byla vypuštěna o čtyři dny dříve 27. března 1972 a úspěšně dosáhla Venuše. V době studené války byl sovětský vesmírný program velmi tajnůstkářský ohledně misí a vypouštění, dokud nebyly úspěšné. Pojmenování „Kosmos“ bylo standardně přidělováno všem sovětským kosmickým lodím, které zůstaly na oběžné dráze Země, bez ohledu na to, zda to bylo jejich zamýšlené konečné místo určení.
Replika sondy, která na přelomu týdne dopadne na Zemi. Foto: Wikimedia (CC BY-SA 3.0).
Po dosažení tzv. zemské parkovací dráhy měla sonda pokračovat na přechodovou trajektorii k Venuši podobně jako její úspěšná sesterská sonda. Avšak nesprávně nastavený časovač způsobil předčasné vypnutí motoru stupně Blok L, což zabránilo sondě opustit zemskou orbitu. Sonda se po této poruše rozdělila na čtyři části – dvě zůstaly na nízké oběžné dráze Země a rozpadly se během 48 hodin, zatímco další dva kusy (pravděpodobně užitečné zatížení a oddělená motorová jednotka) se dostaly na vyšší eliptickou dráhu.
Odolný kus sondy by mohl průlet atmosférou přežít
Přistávací modul sondy Kosmos 482 je velmi odolné zařízení, které bylo konstruováno pro extrémní podmínky planety Venuše. Podle NASA má přistávací modul hmotnost 495 kg a byl navržen tak, a
Takhle přibližně vypadá Venuše na počítačem generovaném snímku. Venuše teoreticky mohla v minulosti život podporovat, minimálně se předpokládají dřívější tekuté oceány; skleníkový efekt je zde však absolutně destruktivní a vytvořil z ní ohnivé peklo. Zdroj: NSA/JCP-Caltech
by odolal extrémně drsným podmínkám nehostinné atmosféry Venuše, včetně zatížení 300 G a tlaku 100 atmosfér. Jedná se o kompaktní zařízení s průměrem přibližně 1 metr (3 stopy).
Dva dny po vypuštění došlo k zajímavé události. Čtyři rozžhavené koule ze slitiny titanu, každá o hmotnosti 13,6 kilogramů a průměru 38 centimetrů, dopadly v okruhu 16 kilometrů od sebe poblíž novozélandského Ashburtonu 3. dubna 1972 v 1:00 místního času. Tyto koule byly součástí misí a jejich dopad způsobil požáry polí, vytvořil hluboké prohlubně v půdě, ale naštěstí nikdo nebyl zraněn.
V souladu s tehdejším vesmírným právem měly být tyto „vesmírné odpadky“ vráceny jejich národnímu vlastníkovi, ale Sověti popřeli znalost nebo vlastnictví satelitu. Vlastnictví proto připadlo zemědělci, na jehož pozemek satelit dopadl.
Současná situace a předpokládaný návrat
Kosmos 482 by se měl podle nejnovějších předpovědí vrátit na Zemi kolem 10. května 2025. Vzhledem k orbitální inklinaci 51,95 stupňů může k návratu dojít kdekoli mezi 52° severní a 52° jižní šířky. To znamená, že potenciální oblast dopadu zahrnuje přibližně polovinu obyvatelstva Země. Naštěstí je však naše planeta z velké části pokrytá oceány, což významně zvyšuje pravděpodobnost, že sonda dopadne do vody.
NASA uvádí, že kvůli tomu, že sonda byla navržena pro přežití vstupu do atmosféry Venuše, je možné, že sonda (nebo její části) přežijí opětovný vstup do zemské atmosféry a dopadnou na povrch. Teoretický výpočet hovoří o tom, že konečná rychlost dopadu by mohla být kolem 145 mil za hodinu (přibližně 65-70 metrů za sekundu).
Zajímavým nedávným zjištěním je, že satelitní pozorovatelé zachytili neobvyklý detail na snímcích sondy. Záběry pořízené satelitním sledovačem Ralfem Vandeberghem z Nizozemska ukazují za sondou neznámý objekt, který by mohl být padákem pro přistání.
I kdyby šlo opravdu o padák, odborníci pochybují, že by po 53 letech v kosmickém prostoru mohl fungovat při opětovném vstupu do atmosféry. Je však pravděpodobné, že sonda postavená pro odolání extrémním podmínkám Venuše alespoň částečně přežije návrat do příznivější atmosféry Země.
Jaká jsou rizika?
Vzhledem k robustní konstrukci přistávacího modulu Kosmos 482 existují určitá rizika spojená s jeho návratem na Zemi, i když jsou relativně nízká. Podle Marca Langbroeka jsou rizika „podobná dopadu meteoritu“ vzhledem k hmotnosti necelých 500 kg a velikosti 1 metru. Dodává, že „rizika nejsou mimořádně vysoká, ale nejsou nulová“.
Satelitní analytik Marco Langbroek, který sleduje sondu Kosmos 482 od roku 2019, vysvětlil pro Newsweek: „Riziko není nulové, ale není příliš veliké, v podstatě je srovnatelné s rizikem pádu meteoritu, k čemuž dochází několikrát ročně.“
Dopad sondy bude podobný průletu meteoritu. Foto: Freepik AI
Předpověď přesného místa dopadu sondy je velmi komplikovaná. Langbroek uvádí: „Vše, co můžeme říci, je, že dopadne někde mezi 51,7 stupni severní a 51,7 stupni jižní šířky. I v době návratu jsou modelové nejistoty… typicky půl hodiny nebo více. Vzhledem k tomu, že se satelit pohybuje rychlostí 7,8 km/s [17 448 mph]… znamená to nejistoty tisíců kilometrů.“
Podle mezinárodního práva zůstává vlastníkem a odpovědnou stranou za Kosmos 482 Rusko – jako právní nástupce Sovětského svazu, v souladu s Kosmickou smlouvou z roku 1967. Nicméně sonda je nyní považována za běžný vesmírný odpad, podobně jako tisíce dalších nefunkčních objektů na oběžné dráze planety.
Pro srovnání, Kosmos 482 s hmotností kolem 500 kilogramů představuje mnohem menší riziko než například satelit UARS (Upper Atmosphere Research Satellite), který se vrátil na Zemi 24. září 2011 a vážil přibližně 5 900 kilogramů.
Pozorování a sledování sestupu
Nadšenci pro vesmír a sledování satelitů mají jedinečnou příležitost pozorovat Kosmos 482 před jeho návratem. Satelit je viditelný za soumraku a za úsvitu z některých oblastí, podobně jako jakýkoli jiný pohybující se slabý satelit na obloze. S blížícím se datem návratu by mohl být mírně jasnější.
Pro sledování je možné zadat svou pozorovací lokaci na stránce Heavens-Above.com, vybrat „Satellite Database“, následně vybrat rok vypuštění „1972“, stisknout Update a vybrat poslední objekt v seznamu (Cosmos 482 Debris / 1972-023E).
Heavens-Above nyní nabízí předpovědi pro misi na své hlavní stránce. V případě, že by k návratu došlo nad vaší oblastí, objekt by měl vypadat podobně jako velmi jasný a pomalý meteor, pravděpodobně vykazující nějakou fragmentaci.
NASA a Evropská vesmírná agentura bedlivě sledují sestup sondy. Vědci z NASA a ESA očekávají, že detaily o načasování a místě se stanou jasnějšími, jak se bod opětovného vstupu bude blížit.
Návrat po 53 letech
Kosmos 482 představuje fascinující kapitolu v historii vesmírného průzkumu a současně symbolizuje rizika spojená s vesmírným odpadem. Jeho návrat na Zemi po více než 53 letech na oběžné dráze poskytuje vzácnou příležitost pro vědce i veřejnost sledovat osud vesmírné sondy konstruované pro extrémní podmínky, která dosud zůstává funkčním technologickým artefaktem z období studené války.
Ačkoli riziko škod je minimální, jedinečná konstrukce modulu by mohla znamenat, že přežije průlet atmosférou a dopadne na povrch Země relativně nepoškozený. To by umožnilo získat vzácné informace o degradaci materiálů po dlouhodobém pobytu ve vesmíru.
Ať už sonda dopadne kamkoli, její návrat představuje zajímavou tečku za jednou z mnoha sovětských vesmírných misí, které i přes některé neúspěchy výrazně přispěly k našemu poznání sluneční soustavy a vývoji technologií pro vesmírný průzkum.
