Nález Akutanského Zera. Událost, která zásadně ovlivnila průběh války v Pacifiku. Dne 4. června 1942 se americká základna Dutch Harbor stala terčem japonského náletu, při kterém došlo k nouzovému přistání jedné ze slavných stíhaček Mitsubishi A6M Zero. Toto letadlo se později stalo klíčem k pochopení japonské letecké převahy a pomohlo Američanům vyvinout efektivní taktiky boje i nové stroje, které je porazily.
Útok na Aleuty a osudný nálet
„4. června 1942 se americká základna Dutch Harbor na aleutském ostrově Umnak stala cílem náletu 31 japonských letadel operujících z letadlových lodí Rjúdžó a Džúnjó. Jednalo se 20 bombardérů Aiči D3A a Nakadžima B5N, které eskortovalo 11 stíhaček Micubiši A6M Zero,“ popisuje tohoto textu, který původně vyšel jako vlákno na sociální síti X, autor Jan Kozák.
Foto: Bill Larkins/ flickr.com (CC BY-SA 2.0) /Mitsubishi Zero
V té době platila Zero za nejlepší námořní stíhačky světa. Jejich kombinace rychlosti, obratnosti, výzbroje a doletu činila z těchto letounů velmi nebezpečné protivníky pro všechna tehdejší spojenecká letadla. Japonci s nimi dominovali vzdušným prostorům Pacifiku už od útoku na Pearl Harbor.
Devatenáctiletý pilot a jeho osudná mise
„Jedno ze Zer pilotoval teprve devatenáctiletý loďmistr 1. třídy Tadajoši Koga, který letěl ve tříčlenné sekci pod velením praporčíka Makota Enda. Kogův letoun, A6M2-21 (s. č. 4593) byl vyroben teprve v únoru téhož roku, a jednalo se tak o víceméně nový stroj.“
Během návratu z úspěšného bombardování Dutch Harboru napadlo japonskou formaci šest amerických stíhaček P-40. V následném vzdušném souboji byly sestřeleny dva japonské bombardéry, jedno Zero a čtyři americké stroje. Kogovo Zero sestřeleno nebylo, ale utrpělo zásah do olejového systému.
Nouzové přistání, které změnilo historii
Zasažené Zero za sebou při návratu táhlo kouřovou stopu. Stroji Tadajošiho Kogy po zásahu 12,7mm projektilem unikal olej. Koga věděl, že domů již nedoletí, a rozhodl se pro nouzové přistání na neobydleném ostrově Akutan ležícím cca 25 km od Dutch Harboru.
Akutan byl japonskými piloty označen jako místo pro nouzová přistání, odkud měla přeživší později vyzvednout ponorka. Koga si vybral travnatou plochu, kterou považoval za pevnou půdu. Ve skutečnosti to však byl bahnitý močál.
Foto: Se souhlasem NHHC
„To, co Koga považoval za pevnou půdu, byl ve skutečnosti bahnitý močál. Podvozek Zera se tak zabořil a letoun se prudce převrátil přes příď na záda. Jeho kolegové měli povinnost Zero zničit, aby nepadlo do rukou nepříteli. Nechtěli ale pálit v naději, že Koga přežil.“
Jejich naděje byla marná. Mladý pilot zemřel při nárazu, pravděpodobně na následky zlomeného vazu nebo úderu hlavou o zaměřovač. Protože byl ostrov neobydlený, leželo Zero v močále téměř měsíc, než si ho 10. července 1942 všiml americký průzkumný letoun.
Americký poklad v bahně
Američané se k ostrovu vydali hned následující den, vyprostili letoun z bahna a tělo Tadajošiho Kogy pohřbili opodál. Ohledání Zera pak ukázalo, že stroj je jen lehce poškozen – kromě poškození olejového potrubí, ohnuté vrtule a zprohýbaného podvozku neutrpěl větší škody.
Foto: Se souhlasem Arthur W. Bauman – Flickr Dickrell, Jeff (2001)/Akutan Zero
Pro Američany se jednało o neocenitelný nález. Až do té doby se jim nepodařilo získat žádné nepoškozené Zero, které by mohli důkladně prozkoumat a otestovat. Letoun byl v přísném utajení dopraven přes Dutch Harbor na základnu North Island v San Diegu.
„Zde bylo Zero za přísného utajení uvedeno do letuschopného stavu, natřeno modrou barvou a opatřeno americkými výsostnými znaky. Znovu pak vzlétlo 20. září 1942,“ popisuje Kozák.
Odhalení japonských tajemství
Následující testování přineslo Američanům naprosto zásadní poznatky o jejich dosud neporazitelném protivníkovi. Zkušební piloti systematicky zkoumali letové vlastnosti Zera a hledali jeho slabiny.
Foto: Neznámý autor – Dickrell, Jeff (2001) Public domain, Wikimedia Commons/Akutan Zero
Důkladné testy poskytly Američanům velmi cenné poznatky. Zkušební piloti si například všimli, že v rychlosti nad 370 km/h rychle tuhnou křidélka a ve vysokých rychlostech tak má Zero velmi pomalý výkrut. Lehká konstrukce pak neumožňovala vysokou rychlost ve střemhlavém letu.
Tyto informace byly okamžitě přeměněny v nové taktické pokyny pro americké piloty. „Podle závěrů testů tak měli američtí piloti při napadením Zerem uniknout střemhlavým letem a prudkou zatáčkou při rychlosti nad 370 km/h, kterou by japonský letoun nedokázal sledovat. Za žádnou cenu se pak piloti neměli pouštět do manévrových soubojů v nízké rychlosti.“
F6F Hellcat: Zrod lovce Zer
Poznatky z testování nebyly využity pouze pro výcvik pilotů, ale našly uplatnění i při vývoji nových stíhaček. „Tyto poznatky mimo jiné získala i továrna Grumman, která je společně se zkušenostmi frontových pilotů zapracovala do tehdy vyvíjené stíhačky F6F Hellcat.“
Foto: Se souhlasem NHHC
Hellcat se později ukázal jako mimořádně účinný lovec japonských Zer. „Hellcat se ukázal jako velmi účinný lovec Zer, jenž si do konce války proti A6M nárokoval poměr sestřelů a ztrát 13:1.“ Tento poměr znamenal, že na každé ztracené americké Hellcat připadalo třináct sestřelených japonských Zer.
Konec legendy
Akutanské Zero sloužilo Američanům jako cvičný protivník až do konce války. Jeho osud byl však stejně dramatický jako jeho objevení. „Akutanské Zero se později používalo pro cvičné souboje. Konce války se však nedočkalo – v únoru 1945 do něj při pojíždění omylem narazil námořní bombardér SB2C Helldiver, jehož vrtule doslova rozsekala zadní část Zera na kusy. Pilot vyvázl nezraněn, letoun ale byl ztracen.“
15/
Akutanské Zero se později používalo pro cvičné souboje. Konce války se však nedočkalo – v únoru 1945 do něj při pojíždění omylem narazil námořní bombardér SB2C Helldiver, jehož vrtule doslova rozsekala zadní část Zera na kusy. Pilot vyvázl nezraněn, letoun ale byl ztracen. pic.twitter.com/g9Nk47Dnb7— Jan Kozák🇨🇿🇺🇦 (@PallRay) June 3, 2025
Ironií osudu tak byl tento neocenitelný kousek letecké historie zničen ne v boji, ale banální nehodou na letišti. Přesto jeho přínos pro americké válečné úsilí byl nedocenitelný. Poznatky získané z jeho testování pomohly zachránit tisíce amerických životů a urychlit konec války v Pacifiku.
Příběh Akutanského Zera ukazuje, jak může jediná náhoda – nouzové přistání devatenáctiletého pilota v močále – zásadně ovlivnit průběh celé války. Smrt Tadajošiho Kogy nebyla marná: jeho oběť nechtěně pomohla ukončit konflikt, který by jinak mohl trvat mnohem déle.
Autor: Jan Kozák, autor twitterového cyklu Dnešek ve válce, externí přispěvatel do časopisů II. světová a Válka REVUE, amatérský spisovatel a vítěz literární soutěže Daidalos za rok 2021.
