Ačkoliv jsme již novou Toyotu C-HR v plug-in hybrid variantě otestovali, rozhodli jsme se k ní ještě vrátit. Naskytla se nám totiž příležitost porovnat testovaný nejvyšší stupeň Executive s „holobytem“ v podobě základní varianty Comfort Plus. A přišli jsme na několik zajímavých věcí.

Už dříve, jakožto čtenář recenzí na automobily jsem pravidelně vnímal fakt, že automobily, které se v testech objevují, povětšinou odpovídají dražším, či dokonce úplně nejdražším stupním výbavy. Vysvětlení je jednoduché, vůz jednak na fotografiích či videu vypadá lépe, ale hlavně se dotyčný novinář může seznámit s plnou škálou funkcí, které daný vůz nabízí. Vždy je totiž vhodnější mít o daném modelu kompletní informace a pak si jen odmýšlet to, co v nižších stupních chybí, než naopak.

Z pozice novináře, který svět hybridních a elektrických vozů teprve objevuje, mne ale opravdu lákalo si porovnat, jak se od sebe právě různé stupně výbavy liší naživo. A také zda mne vůz, který byl ve vyšší konfiguraci opravdu příjemný na používání, svou nižší výbavou otráví, nebo naopak zda výběr ochuzených prvků vlastně ve výsledku ani nebudu postrádat. Tentokrát jsem tedy sedl do Toyoty C-HR PHEV Comfort Plus, což je základní varianta této plug-in Toyoty.

Kolik základní varianta ušetří peněz?

Pokud vezmeme v potaz rozdíl cen dvou otestovaných vozů, je to přesně 100 tisíc korun. Varianta Comfort Plus podle aktuálního ceníku vychází na 979 900 korun, oproti tomu Executive verze stojí 1 079 900 korun. V této cenové hladině už tak vlastně oněch 100 tisíc korun nepředstavuje nějaký zásadní skok v pořizovací ceně, nicméně zanedbatelná částka to také není.

Vše o modelu Toyota C-HR PHEV najdete v našem praktickém testu varianty Executive.

V principu je navíc Executive pomyslný střední stupeň výbavy, protože se dokonce můžete dostat až na 1 179 900 korun u nejvyššího stupně Tokyo Edition. A ten má ještě několik extra prvků výbavy, jako například panoramatickou střechu, head-up displej nebo digitální zpětné zrcátko, což Executive postrádá.

Menší kola, menší displej

Na první pohled si u základní varianty všimnete několika menších, ale stále viditelných kompromisů. Zaprvé zde není černé lakování střechy, což dnes tak nějak obecně vyjadřuje dražší výbavu vozu a zároveň sportovnější vzhled. Zde jen můžu poznamenat, že to Toyotě C-HR sluší i bez ní.

Druhá věc, kterou vidíte hned z venku, jsou menší 17palcová litinová kola, místo velkých 19palcových. Ta jsou ale z praktického hlediska jednak levnější na případnou výměnu a také poskytují pohodlnější jízdu a přispívají k nižší spotřebě paliva. Na druhou stranu ale je to právě ta věc, která na vůz prozradí, že má nižší stupeň výbavy, jelikož zkrátka nevypadají tak dobře (každý to ale subjektivně může vnímat jinak) a teoreticky mohou také přispět k lepší stabilitě jízdy.

V interiéru pak najdete v podstatě hlavní kompromis oné základní výbavy, a to malý 8palcový displej infotainmentu, který má okolo masivní rámečky. Dává vám totiž jasně najevo, že kdybyste si připlatili, tak tady bude široký 12palcový displej vyplňující celý tento prostor.

Ačkoliv malý displej funguje stejně tak dobře a nabídne ten samý obsah i funkcionalitu (jen zkrátka na menší ploše), je to paradoxně ta nejviditelnější věc pro vás, jakožto řidiče, která vám bude onen kompromis v ceně připomínat. Černou střechu a menší pneumatiky si budete prohlížet jen málokdy, zato na displej uvnitř budete koukat při každé jízdě.

Foto: Redakce inSmart.cz

Méně automatiky a horší parkování

V základní výbavě plug-in Toyoty C-HR chybí především různá automatika, například u zavírání dveří kufru nebo nastavování polohy sedačky. Obojí jsou věci, které je sice fajn mít, ale na druhou stranu také něco, bez čeho se hravě obejdete. Plus o starost méně s věcí, kde se může pokazit elektronika.

Co ale základní výbavě rozhodně chybí, jsou parkovací senzory. Vůz má pouze parkovací kameru a její kvalita není moc dobrá. Ačkoliv je to prvek, který vám trochu pomůže, připravte se na parkování hezky „postaru“ s pomocí zpětných zrcátek a otáčení hlavy. Upřímně bych raději horší kameru vyměnil za senzory, kdybych si mohl vybrat. Ty jsou dnes u nového auta v podstatě nutností.

No a pak jsou tu další drobnosti, například chybějící bezdrátová nabíječka, což vám s mobilem bez této funkce vlastně vůbec nemusí vadit, v opačném případě ale musíte mít s sebou neustále nabíjecí kabel. Opět je to věc, která je fajn, ale ne nutností, obzvlášť pokud se dá nahradit kabelem za pár korun.

Kamsi se také poděly senzory sledující únavu a pozornost řidiče. Zde si ale troufám tvrdit, že to řada řidičů možná i ocení, byť je to pořád bezpečnostní prvek, který vám může pomoci předejít nehodám. Zrovna ona vyšší konfigurace byla ale docela přísná, co se citlivosti na pozornost při jízdě týče.

Účel základní konfigurace je jasný…

… nahnat vás do varianty Style, která vyplňuje prostor mezi Comfort Plus a Executive. Zde se totiž připlácí už jen 30 tisíc korun (cena 1 009 900 korun) a dostanete něco, co vylepší všechny mé stávající výhrady. Do výbavy se totiž najednou přidají přední i zadní parkovací senzory a také větší displej infotainmentu. A jako bonus k tomu všemu také 18palcová litá kola a zatmavená zadní skla.

Na druhou stranu ale je třeba dodat, že i základní Comfort Plus výbava nabízí takové věci, jako je hlídání slepého úhlu, dvouzónovou klimatizaci, vyhřívané sedačky nebo třeba bezdrátové připojení Apple CarPlay / Android Auto. Motorizace je potom také u všech stupňů výbavy stejná (hybridní benzínový motor se 223 koni), takže co se jízdních vlastností týče, budete u všech verzí prakticky nastejno, rozdíly se projeví maximálně zmíněnou velikostí kol.

Základní variantu plug-in Toyoty C-HR lze tedy s pár výhradami doporučit, ale osobně bych v případě šetření na výbavě vozu raději volil alespoň „druhou nejnižší“ verzi Style, kde cenový rozdíl oproti základu není nijak značný.

Zdroj: vlastní, test redakce inSmart.cz