Roboti by mohli v budoucnu sloužit třeba jako pomocníci pro fyzicky postižené, nemocné nebo staré osoby. Pomoci by snadno mohli třeba s oblékáním.

Potenciál robotů je v takových oblastech velký: Výroba by mohla být sériová, určená pro několik různých předprogramovaných činností, a tudíž poměrně levná. Algoritmy pohánějící takové stroje jsou poměrně sofistikované, ovšem po jejich tvorbě není potřeba je příliš upravovat. Jednoduché rameno, které pomůže nemocnému nebo slabému jedinci obléknout se a podobně, má velký potenciál do budoucna.

Pomoc znevýhodněným

Oblékání je činnost naprosto běžná, ale vyžaduje poměrně dost obratnosti, a obzvláště pro fyzicky hendikepované jedince může představovat nepříjemnou každodenní výzvu.

Robot je ideálním pomocníkem pro takovou výzvu. Algoritmus musí být vhodně nastaven tak, aby nemohl člověku nijak ublížit, ale mohl mu pomoci navléknout rukáv bundy a podobně; a to se právě povedlo vybalancovat vědcům z MIT CSAIL.

Pro člověka je jednoduché pomoci druhému s něčím takovým, jako je oblékání: Intuitivně a z vlastní zkušenosti chápeme, jak lidé ohýbají ruce, jak se bude chovat látka oděvu nebo kam dát rukáv; robot musí být naprogramován, aby to samé bezchybně zvládl. Algoritmus musí být zcela bezpečný, aby danému jedinci nemohl ublížit – na to je kladena priorita.

Zdroj: MIT CSAIL

Dřívější pokusy o vytvoření AI pro podobné roboty byly nastaveny tak, aby se nemohly žádným způsobem člověka dotknout, narazit do něj – jenže to vedlo k problému, že se následně robot „zasekl“ a přestal se hýbat i při sebemenším dotyku jedince; což je při oblékání téměř nevyhnutelné.

Bezpečný, ale rychlý

Nový algoritmus je nastaven jinak – algoritmu umožňuje „bezpečné nárazy“. Robotická paže se tak člověka dotknout omezeným způsobem může, pokud je jisté, že mu tím nemůže způsobit žádné zranění. Kombinovaný algoritmus složený z několika modelů se s obléknutím člověka popral dobře, jde však stále o ranné stádium vývoje. Potrvá dlouho, než roboty uvidíme jako běžné pomocníky do domácnosti jinde než na kuchyňské lince.

Obléknutí v tomto případě slouží jakožto vzorová činnost; výsledek by měl připomínat spíše variabilního, všeobecného pomocníka, který by mohl kupříkladu lidem na vozíčku pomoci dosáhnout vyšší míry autonomie a nezávislosti na jiných lidech. Vývoj jde dopředu rychle, a je klidně možné, že dnešní lidé ve středním věku už se „asistenčních robotů“ v důchodu dočkají. Ale raději nepředbíhejme.

Zdroj: Github