Experimentální medicína je věc riziková, a užitečné novinky z ní nemusí vždy vyplynout. Pokroky v rozhraních mozek-počítač jsou však velice nadějné.
Rozvoj bionických protéz a BCI čipů, které jsou schopné pracovat se signály vysílanými lidským mozkem, znamená velký potenciál pro zlepšení života fyzicky postižených jedinců.
Mezi obzvláště závažné stavy, u kterých by BCI čipy mohly v budoucnu znamenat obrovské zvýšení kvality života, patří poranění míchy. Paralýza, která u zranění nastává, může omezit pohyb u konkrétních končetin nebo i celého těla – páteř je zranitelná.
Původní fotografie z roku 2016 ukazuje princip fungování robotické paže v propojení s BCI čipem. Vědec se zde dotýká jednotlivých prstů, což Copeland cítí. Zdroj: UPMC
K tělu připevněna není, ale dotyk přenáší
Své o tom ví Nathan Copeland, jeden z mnoha, jimž automobilová nehoda poškodila míchu. Paralyzován od pasu dolů a s velmi omezeným citem v končetinách se jako dobrovolník zúčastnil medicínských experimentů. Jejich cílem nebylo vrátit cit do jeho rukou – to by představovalo přílišné riziko – ale pomoci vědě. Díky čipu v mozku se naučil ovládat robotickou paži, a to velmi efektivně. Omezeně byl kupříkladu schopen vnímat, kterého prstu robotické paže se při experimentu vědec z univerzity dotýká.
Před několika dny však Pittsburghská univerzita uveřejnila nový výsledek dalších pokusů, které vedly k daleko pokročilejšímu „vrácení citu“ do paže. Jde vlastně o falešný pocit: Ačkoliv Copeland dotek cítí, nejde o dotek jeho vlastní ruky, ale robotické paže, která je přímo propojena s neuronovými signály vysílanými mozkem.
Zdroj: Pixabay
Copeland je tak nově schopen dotyk cítit. Ví, že sahá na objekt a cítí zpětnou vazbu; něco, co je pro nás zcela přirozené a co si běžně ani neuvědomujeme, vnímá pacient u robotické paže. Jde o výrazný pokrok oproti předchozímu stavu a podstatně zrychlil reakce pacienta.
Sám Copeland popsal pocit jako nepřirozený, ovšem nijak nepříjemný. Velmi rychle si na pocit zvykl a umožnilo mu to snáze regulovat aplikovanou sílu a úchop předmětů.
Roky vzdálený, avšak nadějný výzkum
Kromě fyzických postižení by BCI čipy teoreticky mohly pomoci také s poruchami duševního charakteru – depresemi, Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou. Na to je však ještě potřeba mnoho dalších let vývoje. Především bude potřeba nejprve zjistil, jak vlastně náš lidský mozek funguje a zda jde neuronové signály vysílané mozkem „upravovat“ tak, aby se tím nic nepokazilo.
A to je práce, která potrvá ještě desítky let – pokud je vůbec možná. Vědci si tím jisti nejsou, zato dobře vědí, jak málo o fungování mozku vlastně víme.
Zdroj: Pixabay
BCI čipy, které se zabývají například vrácením citu do končetiny, nijak neurony neovlivňují; pouze je „zesilují“. Nejde ani tak o navrácení citu, jako spíše o umocnění vysílaných signálů.
Z etických důvodů připomínáme, že jakákoliv experimentální medicína představuje cutting-edge technologie, které ještě roky nebudou uvedeny do praxe – pokud vůbec kdy budou, a vždy nesou svá rizika. BCI čipy jsou nadějí do budoucna, v současnosti ještě lidem pomoci nemohou.
Zdroj: UPMC
