Posedlost médií blockchainem neustává, ba naopak se stále stupňuje – technologii již zkoumají dokonce i centrální banky vyspělých států a související kryptoměny (též virtuální měny) se po raketovém růstu bitcoinu dostaly do podvědomí celé planety.

Ač příkladům využití technologie, její historii a potenciálu pravidelně internetová média věnují desítky odstavců, nepochopitelně opomíjí základy nutné k opravdovému pochopení blockchainu: čím vlastně je, co představuje a proč se o něm mluví jako o potenciálním největším digitálním objevu několika posledních desetiletí.

Spolu s detailním osvětlením základů se zaměříme rovněž na oddělení skutečnosti od přehánění, předpokladů a potenciálu; je totiž jedna věc, jak slibně se blockchain jeví, ale zcela jiná, zda se nakonec dočká skutečně masového rozšíření. Slibných technologií, které upadly v zapomnění kvůli plejádám různých důvodů, je nepočítaně.

Blockchain: Jednoduchý pojem pro složitý princip

Srozumitelně vysvětlit pozadí principu fungování blockchainu není zrovna jednoduché, což je pravděpodobně důvod, proč se tomu mnohá média vyhýbají. Základ je jasný: jde o neustále se rozšiřující chronologický řetězec záznamů (transakcí shlukovaných v blocích) propojených pomocí kryptograficky zabezpečených peer-to-peer uzlů (řetězů).

Každý takový blok v sobě ve standardní podobě obsahuje kryptografickou hašovací funkci, časové razítko a data o transakci – kdo posílá částku, jakou a komu. Jakmile jsou transakce v daném bloku vloženy (ověřují je těžaři, což si vysvětlíme později), nelze je změnit bez zásahu do všech předchozích již potvrzených bloků, což vyžaduje schválení majoritou peer-to-peer sítě – dobře fungující bezpečnostní opatření zajišťující neměnnost a linearitu bloků. Díky svému principu fungování jsou jakékoli blockchainové záznamy obecně považovány za velmi odolné vůči zpětné úpravě informací.

Zkusme to ještě jednodušeji: Představte si rozestavený dům. Dole jsou základy z cihel, na něž je nanesena malta a postupně stavěny další cihly; přesně takto funguje i blockchain. Úplně dole leží první blok transakcí a na něj se následně nabalují další a další – a kdybyste chtěli jednu ze spodních cihel upravit, museli byste všechny ty cihly nad ní odstranit a zase vrátit zpět. Což je činnost, která dává smysl jen v extrémních případech. Identické je to i u blockchainu, starší transakce tam zkrátka jsou a s největší pravděpodobností i nadále budou.

Rozebereme si však do detailu i samotné bloky: jeden blok se skládá z většího množství nedávných transakcí (v současné době primárně finančních, neb blockchain je v praxi nasazen reálně pouze u kryptoměn), které se následně uloží a stanou se pevnou součástí blockchainu. Další a další bloky se postupně k tomuto jednomu bloku připojují – jako řetěz – a vytváří téměř nezměnitelnou chronologii jednotlivých záznamů.

Data lze distribuovat, tedy kopírovat ve formě blockchainu do počítačů uživatelů, ale nelze je nijak měnit. To opět výrazně zvyšuje míru zabezpečení. Problém, jejž bude nutné vyřešit, je však synchronizace a ukládání. Protože každý uzel (připojený počítač) získává kopii blockchainové sekvence, je nasnadě, že zátěž pro přístroj uživatele není zrovna zanedbatelná.

Pro úplně pochopení si uveďme ještě jeden příklad – jednotlivé bloky blockchainu jsou jako měsíční bankovní výpis vaší banky a kompletní blockchain pak plnou historií transakcí banky. Jakožto otevřená distribuovaná databáze může blockchain posloužit jakožto praktická účetní kniha (neboli DLT, distributed ledger technology).

Teď, když základy jsou jasné, je nutné vysvětlit si ještě jeden klíčový prvek blockchainu. O transakcích a blocích již bylo něco řečeno, uveďme však pojmy na pravou míru. Transakce jsou data, která se do databáze vkládají: ty vytváří sami uživatelé – nejčastěji se jedná o finanční informace. Bloky jako takové oproti tomu budují v prostředí kryptoměn tzv. těžaři.

Transakce v bloku je nutné v blockchainu „stvrdit“; validovat oprávněnost a existenci transakce (např. existencí elektronického podpisu uživatele v transakci). Po potvrzení transakcí je vytvořen blok, jenž je následně konečně zařazen do blockchainu.

Dobře a stručně princip vzniku bloku vysvětluje třeba český web blockchain.cz: „Nové bloky jsou do blockchainu přidávány v procesu, který zlidověl pod označením „těžení“. Těžaři musí ve výpočetně náročném procesu najít takovou hodnotu speciálního čísla, aby jeho přiřazení do bloku dávalo hašovací funkci bloku menší, než je určená hodnota. Tento haš je pak jejich identifikátorem v blockchainu.“

Proč by však měli tito těžaři transakce kontrolovat a potvrzovat pomocí výpočetní síly svého přístroje? Je to jednoduché, idea pracuje s lákavým principem všeobecné výhodnosti. U kryptoměn těžaři běžně dostávají za správné potvrzení transakce honorář, čímž využitím výpočetní síly počítače získávají finanční obnos.

Nové přirostlé bloky se pak samozřejmě rozesílají všem uzlům, tedy uživatelským počítačům, které jsou součástí blockchainu.

Krásnou definici, která je pro nás nyní dobře pochopitelná, poskytuje Microsoft u své služby Azure: „Blockchain je v podstatě datová struktura, která se používá k vytvoření účetní knihy digitálních transakcí, které nejsou uložené u jednoho poskytovatele, ale sdílí se v distribuované síti počítačů.“

Bitcoin a blockchain: Dítě, jež překonalo svého otce

Blockchain vznikl díky bitcoinu, avšak od té doby začala technologie žít vlastním životem a už nyní svého stvořitele potenciálem daleko překonala.

A o jaký potenciál se jedná? Jde o svatou trojici technologických inovací: snížení nákladů, snížení možnosti lidské chyby a zvýšení bezpečnosti – nehledě na výrazně vyšší potenciální rychlost transakcí.

Největší možnosti slibuje blockchain v současnosti bankám a velkým finančním institucím. Jak popisuje například společnost Accenture, centrální banky a velké bankovní domy vyspělých zemí se již poohlíží po úsporách a výhodách, které blockchain přináší.

Problémem v osvojení je zatím především absolutní nekompatibilita současných technologií a to, že je technologie stále teprve v plenkách, nicméně manažerům bank blockchain na pomyslném stole priorit leží. A to už něco znamená – notně tradicionalistický finanční průmysl se jen málokdy poohlíží po průlomových, jen málo otestovaných technologiích.

Samozřejmě – obavy budí také možné bezpečnostní díry v principu fungování blockchainu, které ještě nebyly objeveny. Technologičtí odborníci již nyní vyzdvihli některé možné problémy (o nichž si v příštích článcích povíme hlouběji) a téměř jistě přijde doba, kdy se média budou s chutí předhánět v nalézání dalších a dalších potenciálních problémů nové technologie. Výhody – a kryptoměnový důkaz, že blockchain funguje – jsou však silným důvodem pro hlubší analýzu technologie.

Na otázku, zda je Blockchain jen krátce oblíbeným populárním pojmem, buzzwordem bez hlubšího smyslu nebo revoluční technologií se odpovídá poměrně snadno – zatím není ani jedním. Nepochopení blockchainu nebo zveličování dosud neprobádaných možností vede k často dosti nerealistickým představám o technologii, avšak nelze popírat obrovské výhody, které „blokčejn“ nabízí.

Mimochodem – od října proběhne hlasování o tom, jak by mohla znít česká verze pojmu blockchain. Ač jde o nezávazný projekt, jehož výsledek se zdaleka nemusí do českého jazyka nijak promítnout, možná by nebylo na škodu, aby se pro blockchain nějaký ten hezký český výraz uchytil.