Digitální domorodci a digitální přistěhovalci: dva pojmy, které jsou bez kontextu uchopitelné docela složitě. Souvisí však s digitální gramotností a se snahou lépe definovat generaci, která již krátce po narození přišla do styku s elektronickými zařízeními.

Tedy, alespoň podle původního výkladu pojmu, který se objevil v seminární práci Marca Prenskyho s názvem „Digital Natives, Digital Immigrants“. V ní přibližuje určitý konflikt generací: mileniálové používají technologie často velmi přirozeně, chytrý telefon mívají v ruce už od velmi nízkého věku a často tráví většinu času zabořeni do zářícího displeje.

Oproti nim dává do kontrastu generace předchozí. Ty, které se narodily ještě bez chytrých telefonů, co často neměly ani stolní počítač. Do dvou rohů boxerského proti sobě staví způsob, jakým tyto odlišné věkové skupiny využívají moderní technologie.

Za příklad dává učitele na základní škole, který má dětem vysvětlit základy digitální gramotnosti, bezpečného používání sociálních sítí a podobných schopností a trendů dnešní doby. Během výkladu však zjistí, že jim rozumí méně než žáci, kteří s těmito technologie přicházíndo kontaktu každý den.

Evoluce technologií mění zažité pořádky

Původní seminární práce z roku 2001 překvapivě dobře předpověděla vývoj, který pokračuje až dosud; byť jej už vídáme i v jiné, mírně odlišné podobě. Faktem však zůstává, že u extrémně rychle postupujícího vývoje informačních a komunikačních technologií mnohdy shledáváme, že už po několika málo letech používají mladší nebo pokrokovější uživatelé aplikace, o kterých se nám „za nás“ ani nesnilo.

Nejčastěji užívaná definice je tedy zhruba takováto: digitální domorodci představují generaci, která již vyrůstala v době počítačů a internetu, oproti tomu digitální přistěhovalce tvoří všechny předchozí generace.

V tom skutečně tkví základní rozdíl: digitální domorodci s některou technologií vyrůstali, nebo na ní takříkajíc „začínali“. Digitální přistěhovalci oproti tomu původně pracovali s technologií starší nebo dokonce žádnou.

Relevanci tak získávají i odlišné definice. Vzhledem k tomu, jak moc se ICT od roku 2001 proměnilo, možná dokonce lépe odpovídají současné realitě.

Ilustrujme si to na jednoduchém příkladu: prostý přenos dat mezi zařízeními. Pro zjednodušení začněme disketami. Poté přišly CD, následně DVD, Blu-ray disky, flash disky a konečně cloud. Ačkoliv jednotlivé způsoby přenosu dat se částečně překrývají nebo slouží k mírně odlišným účelům (Blu-ray, flash disky a cloud se používají dodnes), tak dobře vysvětlují příklad digitálních domorodců a přistěhovalců.

Ti, kteří se již spolu s papírem učili pracovat také s disketami, jsou digitálními domorodci z té doby a digitálními přistěhovalci pro CD, DVD, flash disky a cloud, tedy všechny technologie, které přišly až za další dobu po disketách; nejsou už pro ně tak intuitivní.

Vzdělání je klíčem k budoucnosti

Samozřejmě, ne vždy tomu tak je. Někteří umí pracovat stejně intuitivně a jednoduše prakticky s jakoukoliv technologií; ti jsou pak digitálními domorodci téměř za všech okolností. U mileniálů je tento stav mnohem běžnější než u starších generací, a i proto bývá současná generace často automaticky označována za digitální domorodce.

Definice by tedy zněla tak, že každý je digitálním domorodcem pro technologie doby, ve které vyrůstal. U všech dalších, na které postupně přejde a které již pro něj nebudou zcela intuitivní, se místo toho stane digitálním přistěhovalcem.

První mileniálové tak mohou vnímat CD a DVD, nebo dokonce ještě diskety, jako milovanou technologii, od které jen neradi odcházeli směrem k současným způsobům ukládání dat. A generace pozdější možná o dost přirozeněji a otevřeněji využívají sociální sítě jako Facebook nebo Twitter.

Tomu se však budou muset dopodrobna věnovat budoucí studie a výzkumy.

Nejde navíc čistě jen o věk. I u nejmladší generace se můžeme setkat s dětmi, které nelze za digitální domorodce označovat: chytrý telefon nepoužívají, nebo jej mají jen ke komunikaci, nejsou na sociálních sítích a místo počítačových her si raději kreslí na papíře. Pokud u nich technologie nehrají prim, patří spíše mezi digitální přistěhovalce; s generalizací tedy opatrně.

Proč jsou tyto pojmy důležité? Jednoduše kvůli zvýšení digitálních kompetencí a porozumění technologiím v dnešní době. Vždy sice existují výjimky, ale trend je jasně viditelný: mladší generace pracují s laptopy a smartphony úplně jinak než jejich maminky a tatínkové, natož babičky a dědečkové.

To sice není nutně na škodu, avšak pravdou je, že využívání moderních technologií zlepšuje kvalitu životem všem věkovým generacím a umožňuje věci, o kterých bychom si před třiceti lety mohli nechat jen zdát. Sociální sítě, crowdfunding a další trendy by neměly mířit pouze na digitální domorodce, ale proniknout by do nich postupně měli i digitální přistěhovalci.

Digitální gramotnost je v zájmu učitelů i pracovníků

O celoživotním vzdělávání a o výuce digitální gramotnosti na úrovni základních a středních škol se mluví také na státní úrovni; byť možná méně, než by bylo dobré.

Jde o téma důležité jak pro USA, tak Evropskou unii a do digitálního vzdělání vkládá velké prostředky například i Čína, která v tomto odvětví doznala obrovských pokroků.

Na rozvoj digitální gramotnosti systémovým způsobem se v ČR zaměřuje projekt DigiStrategie 2020, která má mimo jiné pomoci vyučujícím pochopit technologie, aby je následně mohli studentům kvalitněji zprostředkovávat. Možná to znáte sami: přijde vám dítě ze školy a vypráví, že rozumí mobilům a počítačům lépe než učitel. Bohužel nejde o výjimku, ale o poměrně běžný jev.

Kromě toho je tu ještě další projekt DigiKatalog, který je blízce spřízněn s DigiStrategií a který se zaměřuje na vzdělávání zaměstnanců a zaměstnavatelů. Na pracovištích je internet implementován stále častěji spolu s dalšími novými technologiemi jako rozšířená či virtuální realita, a i zde je proto pokračující vzdělávání velmi důležité; obzvláště s pokrokem v oblasti strojového učení a robotické automatizace.

Skupiny digitálních domorodců a digitálních přistěhovalců je nutné rozlišit proto, aby bylo získávání nových znalostí a dovedností co nejefektivnější. Digitální domorodci chápou, proč technologii využívají a jak: lepší by tedy u nich bylo zaměřit vzdělání na otázky bezpečnosti, soukromí a podobně; u digitálních přistěhovalců zase popsat, proč se věc používá a jakým způsobem ji nejlépe využít.

Ale to je spíše vedlejší: pro lepší uchycení důležitosti obou pojmů se musíme vrátit k základní definici. Ke generaci, která již vyrůstala s počítači a chytrými telefony a k těm, pro které jsou tyto technologie cizí. Používání internetu totiž transformuje způsob, jakým se lidé učí, nebo přinejmenším výukové vzorce pozměňuje. I proto je dobré se zabývat tím, kdo je digitální domorodec, kdo je digitální přistěhovalec a jaké výhody či nevýhody z toho plynou.

Zvedání digitální gramotnosti je totiž v nejlepším zájmu každého z nás: s tím, jak umělá inteligence pokročila a robotika postupně „sebere“ některé pracovní pozice, stane se schopnost práce s internetem a zařízeními čím dál důležitější. Nejde nutně o programování nebo další pokročilé funkce, ale i jen o pouhou schopnost stroje správně, bezpečně a samostatně obsluhovat.

Takže v odpovědi na otázku z titulku odpovídáme: digitální domorodci jsou lidé, pro které je využívání počítače, internetu a chytrého telefonu přirozené a kteří s moderními technologiemi již vyrůstali. A kde je najít?

Úplně všude.