Dnes se otevřou volební místnosti a my všichni dostaneme možnost rozhodnout, jakým směrem se bude ubírat Česká republika. Možná to zní pateticky. Možná si říkáte, že to přeháním. Jenže realita posledních let ukazuje něco jiného, že demokracie není samozřejmost.
Stačí se podívat za naše hranice. Na Slovensko. Tam se odehrává něco, co by nás mělo vyděsit mnohem víc než nárůst cen energií nebo dlouhé fronty u lékaře.
Když televize rozhoduje, kdo smí mluvit
První říjen 2025. Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) odmítla odvysílat rozhovor moderátorky Adely Vinczeové s jejím manželem Viktorem Vinczem. Poprvé za třináct let existence pořadu Trochu jinak s Adelou se stalo, že instituce, která má sloužit veřejnosti, rozhodla škrtnout připravený rozhovor.
Důvod? „Širší kontext.“
Viktor Vincze byl dvanáct let tváří Televizních novin komerční TV Markíza. Odešel po turbulentních okolnostech, převzal vedení odborů v televizi a kritizoval poměry uvnitř redakce. Varoval také před orbánizací médií na Slovensku, tedy před možným získáním kontroly nad médii vládní mocí. To se vedení nelíbilo. Byl přeřazen do nového online projektu TN Live, s čímž nesouhlasil, a nakonec televizi opustil.
Foto: Freepik
A teď? Veřejnoprávní médium ho považuje za nepohodlného. Za někoho, kdo „může být zdrojem problémů“.
Vinczeová s producentem Danielem Rabinou to řekli jasně: „V jádru věci nejde o Viktora. Jde o to, že se vrací doba, kdy někdo rozhoduje, kdo může nebo nemůže být ve vysílání.“
Přesně tohle je ten „maďarský směr“, před kterým by se Česká republika měla mít na pozoru. Orbánovo Maďarsko je učebnicovým příkladem postupné eroze demokratických institucí, kde se svoboda slova stává privilegiem pro ty správné.
Slovensko jako varování
Slovensko je dnes někde úplně jinde než před pár lety. Útok na novináře, zpochybňování nezávislých médií, sbližování s Ruskem a degradace svobody slova. To všechno jsou symptomy něčeho mnohem většího, postupného rozkladu demokratického systému.
A není to náhoda. Rusko systematicky destabilizuje západní hodnoty. Dělá to skrze dezinformace, politický lobbing, financování extremistických stran a kybernetické útoky. Cíl je jednoduchý: oslabit NATO, rozbít Evropskou unii a narušit soudržnost demokratických zemí.
Totalitní manýry bohužel nejsou jen doménou historie. Další Ficové a Orbánové vystrkují růžky přímo před našima očima. A my musíme rozhodnout, jestli je necháme růst.
Komunisté si další šanci nezaslouží
V každých volbách se najdou lidé, kteří tvrdí, že „komunismus nebyl tak špatný“. Že měl i dobré stránky. Že v něčem fungoval lépe než dnešní systém.
Pojďme si to říct na rovinu. Komunismus stál životy miliony lidí. Stalin, Mao, Pol Pot, Kim Ir-sen. Gulaky, hladomory, popravy bez soudu. Totalitní režimy, kde člověk neměl právo říct nahlas, co si myslí. Do toho nedostatek výrobků, toaletního papíru i některých potravin. Fronty a zase fronty. Uplácení a korupce…
Za komunistů se lépe nežilo, nebylo ani levněji, jak potvrzuje projekt Zakomunistu.cz. Foto: Freepik AI
A teď máme lidi, kteří tenhle systém chtějí vrátit zpátky. Možná ne přímo. Možná ne ve stejné podobě. Ale ideologicky? Absolutně.
Problém není jen v komunistech jako takových. Problém je v tom, že v českém politickém prostoru máme strany, které otevřeně podporují Rusko. Které bagatelizují agresi vůči Ukrajině. Které zpochybňují NATO a naše spojenectví se Západem. To není politický postoj. To je zrada základních hodnot, na kterých byla Česká republika vybudována po roce 1989.
SPD a Stačilo! otevřeně dávají na obdiv svou lásku k Rusku a ruským hodnotám a jsou jedinými stranami, které by byly pro vystoupení jak z EU, tak NATO. Je to nebezpečné, je to hloupé…
A pak jsou tu tací, také původem ze Slovenska, kteří se chtějí v parlamentu ukrýt před trestním stíháním a přihrát si nějaké ty malé domů. I na ty bychom si měli dát pozor.
Co vlastně chceme?
Dnes máme možnost si vybrat. A není to jen „volba menšího zla“. Je to volba mezi dvěma zcela odlišnými směry.
Chceme být součástí svobodného, demokratického světa? Nebo se chceme stát satelitem autokratických režimů?
Chceme mít svobodu slova? Nebo chceme, aby někdo za nás rozhodoval, co smíme říkat a kdo může vystupovat v médiích?
Chceme mít právo vyjádřit nesouhlas? Nebo chceme žít ve společnosti, kde kritika moci je považována za nebezpečnou?
Možná si říkáte, že to přeháním. Že v Česku se nic takového stát nemůže. Ale právě to si před pár lety mysleli i na Slovensku.
Je to na nás, jděte volit
Demokracie není automatický systém. Není to něco, co jednou nastavíme a pak to funguje navždy samo od sebe. Demokracie je křehká. Vyžaduje péči. Vyžaduje, abychom o ni pečovali. A hlavně, vyžaduje, abychom jí byli ochotni bránit.
Dnes máme šanci ukázat, že si svobody vážíme. Že nechceme zpátky systém, který selhal všude, kde byl vyzkoušen. Že nechceme být dalším Slovenskem.
Nenechme si vzít to, co jsme získali před 35 lety. Jděte volit. A vyberte si budoucnost, ve které chcete žít. Komunisté si další šanci nezaslouží. Lži a nenávist také ne…
Zdroj: Komentář autora
