To není úplně správně. Nejčastější barvou polární záře je zelená.

Tato barva je způsobena zářením atomů kyslíku ve výškách přibližně 100-300 km nad povrchem Země, když se srážejí s nabitými částicemi slunečního větru.

Přesněji řečeno, jasně zelená barva vzniká díky kyslíkovým atomům ve stavu zvaném 1S, zatímco modrozelené odstíny způsobují atomy ve stavu 5P. Tyto stavy atomů kyslíku jsou excitovány srážkami s nabitými částicemi a poté při vyzáření fotonů produkují charakteristické vlnové délky viditelného zeleno-modrého světla.

Zelená je nejčastější barvou polárních září, kterou můžeme pozorovat na noční obloze. Platí ale, že se mohou objevit i jiné barvy jako červená, purpurová nebo fialová. Záleží na dalších podmínkách v atmosféře a energii dopadajících částic.

Špatná odpověď. Země není jedinou planetou s polární září - NASA se podělila o fotografie světel zachycených na Saturnu a Jupiteru. Ve skutečnosti byly polární záře pozorovány na Jupiteru, Saturnu, Uranu, Neptunu, Venuši i Marsu.

Špatná odpověď. Polární záře se také nazývá aurora borealis, což je název, který vymyslel Galileo v roce 1619 podle římské bohyně úsvitu Aurory a řeckého názvu pro severní vítr Boreas.

Špatná odpověď. Polární záře se mohou vyskytovat i na jižní polokouli. Zatímco na severní polokouli jsou známé jako "severní polární záře" nebo "aurora borealis", na jižní polokouli se nazývají "jižní polární záře" nebo "aurora australis".

Stejně jako severní polární záře jsou jižní polární záře výsledkem srážek nabitých částic ze slunečního větru s atomy a molekulami v horních vrstvách atmosféry Země. Tyto srážky vyvolávají světelné jevy viditelné v polárních oblastech.

Zatímco severní záře lze nejlépe pozorovat v arktických regionech blízko severního magnetického pólu, jižní polární záře se nejčastěji vyskytují v okolí Antarktidy a jižního magnetického pólu.

To je nesprávná odpověď. Barvy jsou ve skutečnosti způsobeny srážkami elektronů vstupujících do zemské atmosféry při dopadu na plynné částice. V závislosti na druhu plynu a vzdálenosti nad ionosférou, kde k těmto srážkám dochází, vzniká různá barva.

Špatná odpověď. Slunce, ta obrovská ohnivá a plynná koule, prochází jedenáctiletým slunečním cyklem, který se měří podle počtu slunečních skvrn (magnetických bouří na povrchu Slunce) viditelných ze Země. Čím více slunečních skvrn můžeme pozorovat, tím více energie ze slunečních erupcí je vyvrhováno do vesmíru a nakonec doputuje k Zemi, kde vstoupí do naší atmosféry a způsobí nádhernou polární zář.

Špatně. Další názvy, které se používají pro polární záři, jsou aurora polaris (jižní polokoule) či aurora borealis (severní polokoule).

Špatná odpověď. Mnoho lidí skutečně slyšelo praskání nebo šumění podobné rádiovému přenosu, když pozorovali polární záři. Podle vědců se v inverzní vrstvě atmosféry, oblasti kde teplota naopak s výškou roste místo klesání, hromadí záporný elektrický náboj. Když na Zemi dopadne velká sluneční bouře, inverzní vrstva uvolní tento záporný náboj, což vytváří praskavé a lupavé zvuky, které někdy doprovázejí polární záře.

Že polární záře mohou vydávat zvuky slyšitelné lidským uchem, potvrzuje také finská studie z roku 2016. Nahrávka pořízená jedním z výzkumníků zapojených do studie skutečně zachytila zvuk vycházející z polární záře.

Špatná odpověď. Kp index je měřítkem intenzity magnetických bouří, které určuje, v jakých zeměpisných šířkách můžeme pozorovat polární záři. Toto měřítko sahá od hodnoty 0 do 9, přičemž hodnota 0 značí velmi slabou. polární záři pozorovatelnou pouze v blízkosti magnetického pólu. V naší zeměpisné šířce stačí, aby Kp index dosáhl hodnoty 7. V pátek dosáhl dokonce hodnoty 9.