To, čemu říkáme citlivost vůči nerovnosti – nebo chcete-li pocit spravedlnosti, hraje u lidí velmi důležitou roli v jejich samotném vývoji a především ve spolupráci. V zásadě se dá říci, že pokud se s někým zachází ne zrovna dobře ve srovnání s ostatními, kooperace začne drhnout – případně se zcela ukončí.

Podobné chování lze pozorovat i mimo lidský druh, například u primátů. Jakási přenesená forma averze vůči nerovnosti byla pozorována i u psů, kde se dle vědců předpokládalo, že je to na základě jejich domestikace. Jak však ale ukazují poslední experimenty s vlky, jedná se zřejmě o mýtus. Cit pro spravedlnost je zakořeněný daleko hlouběji a samotnou domestikaci předchází.

Poslední výsledky experimentů divokých psů a vlků, kteří žili volně ve smečce, ukazují na vrozenou citlivost pro spravedlnost. Vědci vzali vždy po dvojici zvířat z každého druhu a umístili je do přilehlých klecích vybavených bzučákem. Když jej pes nebo vlk stiskl tlapkou, jejich partner v sousední kleci dostal odměnu vždycky, zatímco oni aktivní pouze náhodně při některých příležitostech.

Klíčovým zjištěním z následných reakcí tak bylo, že aktivní zvíře začalo odmítat pokračovat. „Když byla nespravedlnost vystupňována nejvýše, přestali spolupracovat úplně,“ uvedla Jennifer Esslerová z Veterinární univerzity ve Vídni. „U některých z nich to byla dokonce velmi rychlá a silná odpověď. Jeden z vlků přestal spolupracovat hned po třetí zkoušce, když nedostal něco jako jeho partner. Byl dokonce tak frustrovaný, že zničil i signalizační bzučák,“ dále dodává.

Vše je naopak, za vším hledej člověka

Skutečnost, že se toto chování projevilo jak u vlků i divokých psů, převrací původní domněnku, že se psi naučili tomuto chování, protože byli domestikováni. Experimenty jasně naznačují, že toto chování bylo pravděpodobně zděděno od společného předka jak vlků, tak psů.

Důležitým aspektem bylo také společenské postavení ve smečce. Hierarchie hrála velmi důležitou roli v experimentu, kdy se psi a vlci vyššího stupně podstatně rychleji a razantněji cítili ukřivdění a podvedení, když nedostali svou odměnu.

Lidský dopad na psy však není zanedbatelný. Domácí ochočená plemena jsou dle výsledků dalších experimentů méně citlivá na to, že je s nimi zacházeno špatně. To je pravděpodobně způsobeno jak domestikací, tak jejich zkušenostmi s lidmi. Vyšší tolerance k nerovnosti tak s nejvyšší pravděpodobností pochází od lidí.

Zdroj: BBC