Není zcela běžné, aby se teoretický fyzik vyskytoval jinde než v učebnicích, odborných knihách, dokumentech a na univerzitních přednáškách; Stephen Hawking však byl mimořádnou osobností a jako takový pronikl i do populární kultury.
Kromě své odbornosti a brilantní mysli byl totiž Hawking známý rovněž svým – tradičně britským – smyslem pro humor. Mimo to byl sám ztvárněn různými herci a objevil se také v animovaných seriálech, kde navíc běžně daboval sám sebe.
Mezi bizarnější odkazy na Hawkinga patří například hudební akt „MC Hawking“. Umělec Ken Lawrence si na přelomu tisíciletí vytvořil „MC Hawkinga“, jakousi kombinace teoretického fyzika přeměněného v rappera; písničky samozřejmě parodují hlasový syntezátor, který profesor využívá k mluvení. Názvy písní typu „E=MC Hawking“ nebo „Fuck the Creationists“ či CD největších hitů zvané „A Brief History of Rhyme“ (hra se slovy na Hawkingovu knihu A Brief History of Time – stručná historie času) lze ocenit minimálně za kreativitu.
Podle článku v Los Angeles Times z roku 2010 navíc Hawkingovi samotnému tento projekt lichotil a autorovi odeslal pochvalný e-mail. Přes krutou chorobu a nelehký život Hawking oplýval humorem a vstřícnou osobností. Už jen to dokazuje, jak velkým mužem skutečně byl.
Od Simpsonových přes Star Trek po Teorii velkého třesku
Star Trek: Nová generace patří k nejslavnějším seriálům, ve kterých se geniální fyzik objevil – byl také tím úplně prvním. V posledním díle 6. série z roku 1993 si Hawking usedne ke stolu s Datem, Einsteinem a Newtonem a zahrají si partičku pokeru. Na rozdíl od Einsteina a Newtona (jejich účast v seriálu by byla poněkud složitá z vícero důvodů, mimo jiné toho, že byli dávno po smrti) však byl Stephen Hawking skutečný.
To, že se objevil zrovna po boku Newtona a Einsteina, kteří oba patřili mezi největší mozky své generace, není náhoda. Za padesát nebo sto let budou lidé velmi obdobně vnímat i profesora Hawkinga.
Objevil se také v dokumentu pojednávajícím o kultovním britském sci-fi sitcomu Červený trpaslík. V tom tvůrci vychválil za jejich chytré využít pseudo-vědeckých nebo skutečných vědeckých teorií a přiznal, že jej seriál bavil.
Ocitl se rovněž legendárním seriálu Simpsonovi, hned ve čtyřech dílech daboval sám sebe. Pravděpodobně nejznámější je jeho cameo v šestnácté epizodě 16. série, kde Bartovi s klidem vysvětluje, že kvůli miniaturní černé díře nemohl Bart vidět Homerova přítele, čímž dokázal, že Homer nezešílel.
Třikrát se pak Hawking objevil v méně známé Futuramě. Vtipný je zde například jeho diskuze s protagonistou Fryem, který jej označí za vynálezce gravitace. Na to Hawking nakonec nonšalantně odvětí: „Jistě. Proč ne?“
Nejčastěji se však – možná překvapivě – Hawking objevoval v seriálu hraném, a to ve velice oblíbené Teorii velkého třesku. Byl zde sedmkrát, a tak trochu podtrhával fiktivně vědeckou náturu seriálu: však i jedna z hlavních postav, Sheldon Cooper, je teoretickým fyzikem a profesor Hawking patří mezi jeho největší vzory.
Časem se dokonce to, že si Hawking dělal z Sheldona legraci, stalo jedním z opakovaných vtipů v seriálu. Hláška „To je pěkné. Škoda, že je to špatně,“ v reakci na studii Sheldona už dnes patří do zlatého fondu.
Nejde zdaleka o kompletní výčet – Hawking se nenechal svou téměř úplnou paralýzou omezovat a objevil se v maličkých rolích v desítkách různých seriálů či filmů.
Jak řekl sám profesor: „Život by byl tragický, kdyby nebyl zábavný.“