Zemědělci na Blízkém východě byli pravděpodobně vůbec prvními lidmi, kteří před více než 9 000 lety úspěšně zkrotili divoké kočky. Nebo to bylo jinak?
Dnešní kočka domácí představuje potomka kočky divoké, kterou se prý podařilo hned dvojnásobně zkrotit. Jak upřesňuje nová studia, první „zkrocení“ zřejmě započalo na Blízkém východě a poté pokračovalo v Egyptě. Následně o několik tisíc let později se kočky rozšířily ze starověkého Egypta po námořních obchodních cestách. Dnes tak díky tomu najdeme kočky takřka na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.
„Došlo ke dvěma významným událostem co do krocení šelmy – na Blízkém východě a následně o něco později v Egyptě,“ uvedla vedoucí výzkumu Eva-Maria Geiglová. „A pak se kočka velmi účinně rozšířila po celém starověkém světě. Obě linie jsou nyní přítomné v moderních kočkách.“
Vědci se domnívají, že divoké kočky nalezly vůbec poprvé své využití lidmi na farmách a lodích, především jako přirození lovci myší. Důležité obchody s obilím tak zřejmě odstartovaly tento dlouhý a důležitý vztah mezi lidmi a kočkovitými druhy.
Od lovení krys po domácího mazlíka
Kočky jako takové nebyly nikdy líní tvorové, co by se vyhřívali na terasách našich domů. Strávili tisíce let jako lovci krys na lodích a farmách, než byli lidmi plně domestikováni.
„Řekl bych, že to kočky si vybraly lidskou společnost, byl to komenzální vztah – bylo to výhodné pro obě strany,“ vysvětluje Dr. Geigl z Institutu Jacques Monod v Paříži.
Dle studie výzkumníci extrahovali mitochondriální DNA (ta je předávána mateřskou linií) z více než dvou stovek starověkých kočičích pozůstatků pocházejících z Vikingských hrobů, egyptských mumií a známých míst doby kamenné. Právě tyto DNA důkazy poukazují, že domestikace koček začala asi před 9 000 lety na Blízkém východě. Farmáři byli tak pravděpodobně prvními lidmi, kteří zkrotili divoké kočky, které pak následně vzali na své cesty buď náhodně (nebo záměrně).
Druhá vlna domestikace koček proběhla ve starověkém Egyptě. Kočky se rozšířily do Evropy během římské éry a pokračovaly ještě dále během období Vikingů. Egyptská kočičí DNA byla dokonce nalezena až v námořním přístavu Vikingů, což naznačuje, že kočky byly transportovány skrze námořní trasy do severní Evropy.
Možná trochu překvapivým zjištěním je výskyt prvních mourovatých koček až ve středověku. DNA důkazy naznačují, že genová mutace, která způsobuje skvrnité znaky, se objevila u kočky v západním Turecku až ve 14. století. Během několika příštích stovek let se mourci začali rozšiřovat po celém světě, nejspíše hlavně proto, že kočky začaly být ceněny spíše pro svou krásu než pro utilitaristické dovednosti.
