ARPG jsou rozmanitý žánr s jednoduchou premisou: Zničte všechno, co vidíte a seberte všechno, co není přibité (a většinou i to). Diablovky k tomu navíc přistupují svým specifickým způsobem.

Duchovním otce žánru akčních RPG (ARPG) je legendární Diablo, a to především jeho druhý titul: Diablo II. s přídavkem Lord of Destruction, které stále patří mezi elitu svého vlastního žánru. Jeho formule je prostá, ale nesmírně chytlavá: Zabíjejte monstra, získávejte lepší vybavení a zabíjejte víc monster.

Ač se na první pohled může takový gameplay zdát bezmyšlenkovitý (a v nejhorších případech i bývá), skrývá se za ním spousta znalostí vnitřních mechanik, pečlivého taktizování i rychlých reakcí.

Obzvlášť na PC se akční RPG těší značnému zájmu a oblibě hráčů. O tom, co všechno lze do žánru zařadit, můžeme dlouze diskutovat, my se však v článku omezíme na shora viděné tituly s jedním vymazleným hrdinou, ze kterého si po mnoha hodinách drcení vytvoříte nezastavitelnou mašinérii destrukce.

Jinak řečeno: Půjde o diablovky.

Podívejme se na to nejlepší, co můžeme na současném trhu nalézt. Hry jsou seřazeny více či méně náhodně.

Path of Exile

Path of Exil je určen především hardcore hráčům a proslul nejen vysokou obtížností a rychlým navýšením obtížnosti po skončení hlavní dějové linky, ale také novými rozšířeními každé 3 měsíce. Revoluční titul přinesl do žánru nový dech a stal se inspirací pro další nováčky; dokázal promíchat zajeté zvyklosti ARPG a ve hře není problém ztratit stovky hodin.

Je navíc zcela zdarma, podporovaný pouze kosmetickými mikrotransakcemi (tedy nejlepším a dle mnohých jediným tolerovatelným druhém mikrotransakcí. Na aukci jako v Diablu 3 zapomeňte.).

Pro úspěch ve hře je důležité velmi dobře rozumět mechanikám hry i tomu, jaké schopnosti využívají jednotliví bossové, kteří představují značnou část hry. S nadsázkou lze Path of Exile označit za takové Dark Souls akčních RPG: Náročnou, ale velmi odměňující záležitost. Na dlouhé zimní večery (a parné letní dny) představuje adrenalinový zážitek, obzvlášť rozhodnete-li se hrát s přáteli.

Více o hře se můžete dozvědět i v samostatném článku.

Last Epoch

Odpočinkovější zážitek s bizarním příběhem o cestování časem v (bohužel nudném) světě plném ještě nudnějších NPC, Last Epoch je stále v early accessu. A ač je plný podivných rozhodnutí a nevyvážených schopností (vytvořit přehnaně silnou postavu, se kterou se v podstatě nedá umřít, je velmi jednoduché i bez dobrého vybavení), jednoznačně stojí za zmínku.

Jde o takovou kombinaci Diabla 3 a Path of Exile, ale bez vysoké obtížnosti. Pokud pomineme nezajímavý příběh a slabé souboje s bossy, jde ale o velmi příjemnou oddychovku. Schopnosti postav jsou zábavné a zajímavé, nového vybavení padá všude dost a větších bugů je ve hře pramálo. S novými aktualizacemi obsahu přibývá, primárně v rámci mechanik po dokončení hlavní hry, ale zatím nepřišlo nic světoborného, co by hře výrazně prodloužilo životnost.

Je to spíš hra, kterou se vyplatí zkusit a sledovat do budoucna, neboť její potenciál je vysoký. Hodí se navíc i pro občasné hráče, protože skutečně není obtížná a lze ji „dokončit“ (v současnosti publikovanou příběhovou linii, která vás dovede tak k úrovni 58) za několik hodin hraní. Přes všechny svoje chyby ale hra už teď zvládá něco, co spousta jejích konkurentů nikoliv: Je vážně zábavná.

Titan Quest: Anniversary Edition

Stařičký Titan Quest je změnou tempa: Nepřátelé vydrží víc, vaše schopnosti nepokryjí celou mapu najednou a ani slabší monstra se nevypaří jako pára při pouhém pohledu na vaše vybavení. Dosud stále obtížná a dlouhá hra se složitějším vyvážením (rozuměj, stále mírně problematickým) zůstává jedním z nejlepších titulů na trhu.

Novou krev do žil mu vlil remake z roku 2016, který opravil staré chyby, přidal pár novinek a aktualizoval ji na novější systémy. Pořád patří mezi to nejlepší, co si můžete zahrát, a to obzvlášť s přáteli.

Titan Quest také jako jeden z mála silně oceňuje pečlivé prozkoumávání mapy. Padání užitečného equipu je tu poněkud vzácnější než u titulů výše, a některé užitečné quest, které vás odmění třeba atributy, jsou skryté ve vedlejších lokacích. Zatímco Path of Exile chcete procházet co nejrychleji a v Last Epoch je přílišné procházení map víceméně nuda, Titan Quest je na tom založen.

Zároveň také patří k nejzábavnějším titulům, které si zahrát s přáteli. Path of Exile může být pro řadu hráčů příliš komplexní a Last Epoch zase příliš krátký, naopak Titan Quest vydrží na dlouho a spolupráci hráčů ocení.

Grim Dawn

Zatímco Path of Exile a Last Epoch představují „rychlejší“ tituly, Grim Dawn je trpělivější a vyšperkovanější. Připomene spíš Titan Quest a jeho předlouhé putování různými  vizuálně působivými scenériemi. Má to svůj důvod – část vývojářů ze studia Crane, kteří za Grim Dawn stojí, totiž původní Titan Quest vyvíjeli.

Ačkoli je hra pomalejší, patří mezi obtížnější tituly; nad postavami a vybavením musíte přemýšlet, každý bod v poškození nebo rezistencích je poznat a naučit se chování nepřátel vám pomůže přežít. Hráčům zvyklým na rychlejší, diablovský přístup k ARPG může chvíli trvat do hry proniknout, ale ve výsledku to stojí za to.

Životnost hry je poměrně dlouhá, hlavní příběh je minimálně na několik desítek hodin a rozšířením také dají zabrat, obzvlášť s postavou, která sice něco vydrží, ale zase nezvládne monstra kosit tak rychle.

Victor Vran

Victor Vran není na rozdíl od předchozích her titul, který sedne každému. Je výrazněji nízkorozpočtový a hra si na nic moc nehraje; je plná mírně bizarního humoru (který také nemusí sednout každému) a velmi kolísající obtížnosti, kterou si ale z velké části určuje sám hráč.

Victora Vrana budete, jinak řečeno, buď milovat a nenávidět. Od zajetých tradičních akčních RPG se liší různými doprovodnými mechanikami, ve svém jádru je to ale pořád poctivá diablovka s tunou lootu, stupidních nepřátel a velmi naštvaných bossů. Atmosférou hra připomene mírně zmateného van Helsinga.

A to je od nás všechno – pětice her, kterou by podle nás měl vyzkoušet každý fanda pořádných RPG ve stylu Diabla. Pokud vám v seznamu nějaký titul chybí, neváhejte nám dát vědět do komentářů.

Čestné zmínky, které jsme z toho či onoho důvodu do naší pětice nezahrnuli, ale stojí za to se na ně podívat:

• Série Diablo (primárně druhý díl).
• Série Torchlight (primárně rovněž druhý díl).
• Série Sacred (první nebo druhý díl. Třetí díl je zrůdnost.).
• The Incredible Adventures of Van Helsing: Final Cut
• Wolcen: Lords of Mayhem (zajímavý, ale nedokončený a dlouhodobě vyvíjený titul).
• Série Dungeon Siege (druhý díl je fantastický a srdcovka pro mnoho fanoušků žánru, bohužel již notně zastaralý).