Záhada silného magnetického pole Měsíce možná konečně dostává logické vysvětlení. Vědci si desítky let lámali hlavu nad tím, proč horniny přivezené misemi Apollo vykazují překvapivě silný magnetismus. Někdy srovnatelný nebo dokonce silnější, než je ten na Zemi. To je přitom zvláštní, protože Měsíc je mnohem menší a nemá aktivní jádro, které by takové pole dokázalo dlouhodobě udržet.

Nová studie z Oxfordské univerzity ale naznačuje, že jsme celou dobu mohli situaci špatně interpretovat. Silný magnetismus podle ní nebyl stabilní a dlouhodobý, ale naopak krátkodobý a vzácný. Šlo o jakési „výbuchy“ magnetického pole, které trvaly jen několik tisíc let, tedy pouhý okamžik v porovnání s miliardami let historie Měsíce.

Měsíc je dnes mrtvý, ale v dávné minulosti byl mnohem dynamičější. Zdroj: Pixabay

Výzkumníci znovu analyzovali takzvané mare bazalty a objevili zajímavý vzorec: čím více titanu horniny obsahují, tím silnější magnetické pole zaznamenávají. Následné počítačové modely ukázaly možné vysvětlení. Tavení materiálu bohatého na titan hluboko uvnitř Měsíce mohlo zvýšit tok tepla z jádra a krátkodobě posílit jeho magnetické pole.

Mrtvá současnost, dynamická minulost

Zásadní roli přitom hrajei výběr vzorků. Mise Apollo přistávaly především v oblastech, kde se tyto titanem bohaté horniny nacházejí. To znamená, že vědci dlouho pracovali s daty, která mohla být výrazně zkreslená a neodrážela skutečný obraz celého Měsíce.

Dnes má Měsíc jen velmi slabé a nepravidelné magnetické pole. Pokud je ale nová hypotéza správná, jeho minulost byla mnohem dynamičtější, než jsme si mysleli. Jasnější odpovědi by mohly přinést chystané mise programu Artemis, které odeberou nové vzorky z dosud neprozkoumaných oblastí a umožní tuto teorii důkladně ověřit.

Zdroje: ScienceAlert, Nature Geoscience