Pokračující debata o tom, zda násilné videohry mohou vést k násilí ve skutečnosti, v nejbližší době neskončí – přestože narpostá většina věrohodných studií říká, že videohry zkrátka k násilí nevedou.
Na první pohled je to úvaha logická: Hrajete videohry, střílíte sady pixelů, které vypadají jako lidi, díky tomu budete násilí a smrt vnímat jinak a budete jednat násilně i ve skutečnosti.
Samozřejmě, pokud takové hry hrajeme a daří se nám, radost nám to poskytne. Je to i o našem evolučním vývoje – chceme přežít a získat lepší pozici, což nám právě dává část té radosti z dobré hry. Část lidí se domnívá, že pokud něco takového zažijeme ve hře, chceme pak to samé vyzkoušet i v reálném životě.
Studie to ale v žádném případě nepotvrzují. Vědci z Tasmánské univerzity analyzovali data z celkem 28 publikovaných peer-reviewed studií s přibližně 21 tisíci účastníky a nezaznamenali žádné spojení mezi videohrami a násilím. Hráči, kteří pravidelně hráli násilné videohry pravidelně déle, než tři měsíce se nestali znatelně agresivnějšími v reálném životě. Neměli najednou chuť vyjít ven a páchat zločiny.
Nepotvrdila se ani teorie, že by se lidé stávali agresivnějšími postupem času – tedy čím častěji a déle by násilné hry hráli, tím by byl jejich stav horší. Vliv byl nulový.
Není pravděpodobné, že by další nová studie změnila názor již přesvědčených lidí. Čím více studií ale potvrdí to, že hraní videoher k násilí nevede, tím lépe. Lepší důkaz než dobře provedenou vědeckou studii nemáme.
Zdroj: UTAS