Roboti mohou být brzy flexibilnější než kdykoli předtím. Vědci vyvinuli magnetického „robota“ ze speciálního slizu, který může měnit tvary a pohybovat předměty. Netradiční robot může například obklopit skupinu kuliček a dokonce se roztáhnout do několika směrů, aby uchopil předměty na opačných stranách. Netradiční výtvor se také dokáže snadno regenerovat.
Pokud nemáte rádi slizké a podivně se pohybující věci, může u vás výsledek může vyvolat nepříjemné pocity. Robot trochu připomíná symbiotického Venoma ze Spider-Mana, ale je překvapivě účinný a využití by mohl nalézt především v medicíně v těsných místech s omezeným prostorem.
Pokud vám sliz přijde v mnoha ohledech jako obyčejná směs slizu a magnetického prášku, se kterou si dnes hrají miliony lidí po celém světě, máte vlastně pravdu. Trik tkví v ovládání robota magnetickým polem a v budoucích plánech na integrování elektronických součástek.
Robot ovládaný magnetickým polem
Sliz je vyroben ze směsi polyvinylalkoholu (polymeru), boraxu a částic neodymového magnetu. Výsledkem je nenewtonovská kapalina, která se v závislosti na síle chová jako kapalina nebo pevná látka a kterou lze ovládat pomocí vnějších magnetů. Uvnitř slizu není žádná tradiční mechanická součástka, ale lze ho řídit jako robota – a cílem je podle výzkumníka a spolutvůrce Li Zhanga ho i jako robota používat.
Co je to nenewtonovská kapalina? Obecně lze říci, že u většiny běžných newtonovských tekutin platí, že čím větší tlak na kapalinu vyvineme, tím rychleji teče. Nenewtonovské kapaliny se chovají jinak, někdy jako kapaliny a jindy jako pevné látky, neboť u nich rychlost deformace není úměrná napětí. Neplatí u nich tedy Newtonův zákon viskozity. Nejčastějším pokusem, ukazujícím nenewtonovskou kapalinu v praxi, je smíchání vody se škrobem. Při následném úderu do smíchané směsi se chová jako pevná látka, a to vlivem zvýšeného tlaku. Při pomalém dotyku se chová jako kapalina.
Zbývá vyřešit řadu problémů. Vědci přemýšlí nad variantou, kdy by se uvnitř hmoty skutečně nacházely robotické součástky. Potřebují také zabránit úniku toxických částic neodymu do těla člověka, což v současné době řeší obalením magnetických částic silikonem. Metoda ale zatím není stoprocentní.
Pokud se technologie stane dostatečně bezpečnou a účinnou, mohla by lékařům pomoci např. v situacích, kde je potřeba bezpečně vyjmout spolknuté předměty, spojit přerušené dráty a dostat roboty do míst, kde by to dříve nebylo možné.
Zdroj: New Scientist
To by byla i dobrá hračka pro děti:)))