Letos uplyne 60 let od zahájení provozu vesmírné observatoře Arecibo ležící v Karibském moři. Za tuto dobu přinesla lidstvu celou řadu unikátních objevů, které si připomínáme i nyní, kdy zařízení kompletně ukončuje veškerou svou vědeckou činnost.
Observatoř Arecibo umístěná na území ostrovního státu Portoriko byla uvedena do provozu 1. listopadu 1963. Její historie je však kromě velkých událostí z oblasti průzkumu vesmíru protkaná také sérií nešťastných nehod a náhod, které nakonec vedly k jejímu definitivnímu uzavření 14. srpna letošního roku. Vědcům a odborníků přitom věrně sloužila téměř 60 let.
Observatoř Arecibo disponovala špičkovým vybavením, které vědcům pomáhalo zkoumat vesmír po celá desetiletí. Zdroj: Se souhlasem Wikimedia Commons
Studium pulzarů, pátrání po vodě na Merkuru či vzkaz mimozemšťanům
Na počest této aktivní služby si web sciencenews.org připravil souhrnný článek největších úspěchů, kterých se týmům pracujícím v observatoři Arecibo podařilo docílit. Mezi první historické milníky zařízení patří detailní průzkum pulzarů v Krabí mlhovině, která leží v souhvězdí Býka. Zařízení na observatoři pomohla vypátrat, že pulzary nejsou bílými trpaslíky, za které je v 60. letech vědci ještě vesměs považovaly, ale za rychle rotující neutronové hvězdy. Pulzar PSR 1937+21 v Krabí mlhovině, který na Arecibu odhalili, se pak stal nejrychlejším známým pulzarem. O toto prvenství ji připravilo až těleso PSR J1748−2446ad objevené v roce 2006, tedy o celých 24 let později.
Arecibo se zaměřovalo také na průzkum planet sluneční soustavy a jejich složení. Po svém spuštění se zařízení věnovalo průzkumu Merkuru, přičemž dokázalo velmi přesně určit délku jeho rotace okolo své osy či teplotu na jeho povrchu. V 70. letech se díky zdejší pokrokové přístrojové technice podařilo zmapovat povrch Venuše. Na začátku 90. let pak tamní vědci objevili led na místě, kde by jej pravděpodobně nikdo nečekal – v polárních oblastech Merkuru, planety nacházející se nejblíže našemu Slunci. Všechny tyto objevy pomohly vědcům lépe poznat, jak naše planety fungují a jak se chovají. Arecibo pak bylo mnohdy prvním, kdo na nový objev poukázal.
Dominantou celého zařízení byl obrovský teleskop s průměrem přes 300 metrů. Zdroj: Se souhlasem Wikimedia Commons
V roce 1974 pak byla středoamerická observatoř prvním zařízením, které vyslalo do vesmíru zprávu, která měla být adresována jiným inteligentním formám života v kosmu. Signál se šířil přes stovky tisíc hvězd a uletěl vzdálenost zhruba 25 000 světelných let. Tímto pokusem Arecibo demonstrovalo svou schopnost rádiové vlny nejen vysílat, ale i přijímat, což se zde také podařilo v letech 2012 i 2015, kdy zde byly zachyceny tzv. rychlé rádiové záblesky, jejichž původ nebyl dodnes pořádně objasněn.
Konec jedné éry vesmírného průzkumu
Za dobu své existence se Arecibo stalo skutečným symbolem vědeckých úspěchů na poli kosmických objevů. Z dlouhodobého pohledu se však z původního projektu stávala nákladná investice, která se později přestala vyplácet. V roce 2017 pak komplex utrpěl velké škody díky hurikánu Maria, které se podepsaly na integritě celého zařízení. V roce 2020 již bylo jasné, že k zajištění dalšího chodu bude nutné Arecibo podrobit rozsáhlé opravě. Správa zařízení však rozhodla, že nebude na observatoř plýtvat své zdroje, a bylo tak rozhodnuto o tom, že komplex bez dalších servisních zásahů doslouží až do svého konce. Jako znamení konce pak došlo 1. prosince ke kolapsu plošiny nad reflektorem a následnému zničení 305 metrů širokého teleskopu.
Letos v srpnu pak byly z Areciba odinstalovány poslední měřící a pozorovací přístoje, a ke 14. srpnu tak byl oficiálně ukončen provoz observatoře. Budoucnost komplexu zatím zůstává nejistá. Objevují se úvahy o tom, že by šlo některé části satelitu využít pro některé z chystaných vesmírných projektů, zatím však není jasné, kdy a jak k této obnově dojde. Po téměř 60 letech tak končí jedna z nejobsáhlejších kapitol astronomie, kterou za sebou příběh observatoře Arecibo bezpochyby zanechal.
