Dostatek kyslíku bude vedle zásob vody pro budoucí mise důležitý. Pokud nepřijdeme na způsob, jak jej efektivně vyrábět přímo na povrchu planety, bude mít lidstvo problém. Klíčem se mohou stát cyanobakterie schopné vyrábět kyslík. 

Právě sinice (cyanobakterie), tzv. gramnegativní bakterie, jsou schopny vytvářet v rámci fotosyntézy kyslík a pohlcovat oxid uhličitý. Nemusí být navíc vystaveny intenzivnímu slunečnímu záření, aby k fotosyntéze docházelo. Kyslík dokáží vyrábět i v nejhlubších a nejtemnějších místech naší planety.

Při fotosyntéze, při které je rostlinou či organismem sluneční záření převedeno na energii, dochází mj. k uvolňování kyslíku. Sinice, navíc dokáží být v tomto „převodu“ velmi efektivní. Jsou velmi odolné a potřebují jen velmi slabé záření.

Bakterie získávají energii z neviditelného spektra slunečního záření

Klíčem k fotosyntéze je pigment zvaný chlorofyl. Většina rostlin a organismů absorbuje viditelné světlo na energii díky chlorofylu-a. Vědci v nedávné studii popsali objev, kdy objevili bakterii využívající chlorofylu-f. Ten dokáže převádět neviditelnou část spektra blízkou infračervenému záření na energii. Právě díky tomu mohou být organismy v místech, kde je jen minimum slunečního záření.

„Naše práce mění pohled na to, jaká je minimální intenzita slunečního záření, aby mohlo dojít k fotosyntéze,“ zmínila spoluautorka studie, Jennifer Mortonová. „Tento typ fotosyntézy by mohl probíhat klidně i pod kamenem na vaší zahradě.“

Bakterie dokáží přežít i na vnějším plášti ISS

Pokud bychom zmíněné sinice vyslali na Mars, mohly by i v místech s minimem dopadajícího záření produkovat kyslík pro budoucí kolonisty. Živé organismy jsme již objevili v Mohavské poušti, Antarktidě a dokonce na vnějším plášti vesmírné stanice ISS. Zdá se tedy, že Mars by nemusel být problémem.

Ačkoliv se to může zdát jako sci-fi, vesmírné agentury a soukromé společnosti na praktickém využití bakterií a řas pracují již několik let. Za několik desetiletí bychom tak na Marsu mohli vyrábět dostatek kyslíku pro lidské kolonie.

Zdroj: Anu.edu.au