Fotografie dvojice stíhacích letounů T-38 rozhodně neposlouží jen pro parádu, i když nabízí fascinující podívanou. NASA je použije pro studium a vývoj letounů budoucnosti, které poletí rychleji než zvuk a ani v nadzvukové rychlosti nevytvoří rázové vlny.
Vesmírné agentuře trvalo přes 10 let, než se jí povedlo zachytit interakci rázových vln způsobených dvojicí letounů. Obrázky zachycují dvojici stíhačů T-38 z výzbroje US Air Force při testu na Edwardsově letecké základně v Kalifornii. Stíhače museli pro dosažení efektu letět pouhých 9 metrů od sebe.
„Při pohledu na fotografii můžete spatřit, že u zadní T-38 vypadají rázové vlny jinak, než u prvního letounu. Způsobuje to fakt, že druhý letoun se pohybuje v závěsu za letounem v popředí. Tato data nám pomohou lépe pochopit způsob, jak tyto vlny reagují,“ zmínil výzkumník NASA Neal Smith.
Co je to sonický třesk? Sonický třesk, nebo také akustický či aerodynamický třesk může být způsobený např. zdrojem zvuku, který se pohybuje rychlostí vyšší než je rychlost zvuku. Pozorovat tento jev můžeme mj. u nadzvukových letadel.
Sonický třesk způsobovaný nadzvukovými letouny vedl až k omezení nadzvukových letů nad pevninou. Studie jevu by mohla v budoucnu pomoci při vývoji letounů, které budou danému efektu předcházet.
Snímky NASA zachytila z letounu B-200 King Air se speciální fotografickou výbavou, s níž se letoun pohyboval ve výšce 10 km nad zemí. T-38 prolétaly přibližně 600 metrů pod letounem.
- Americký raketový systém Patriot má slabinu: Civilní satelity omylem prozrazují jeho polohu
- Ruská stíhačka Mig-31 spatřena s neznámou zbraní, ničit má satelity
Pro zachycení snímku použila NASA aparaturu schopnou zachytit 1 400 snímků za sekundu. „Jsem překvapený, jak kvalitní výsledné snímky jsou. Ani jsme nesnili, že by mohly být až tak čisté,“ zmiňuje výzkumník NASA J.T. Heineck. Podle NASA jsou snímky důležité i proto, že simulace jsou od reality v mnoha ohledech odlišné. „Na snímcích jdou vidět detaily, kterých si předtím nikdo nevšiml,“ dodává další z výzkumníků.
Jak lze vyfotit vzduch? NASA využila aparaturu využívající tzv. šlírové metody (z německého slova Schliere, které v překladu šmouha), jenž slouží k vizualizaci proudění plynů. Její fungování skvěle popisuje video na VideaČesky.
NASA získaná data využije při vývoji tichého sonického letounu X-59, který vzniká ve spolupráci se zbrojovkou Lockheed Martin. První testovací lety nového letounu by měly proběhnout už v roce 2021.
Zdroj: NASA
tyjo, mě se ty vlny zdají stejné u obou stíhaček…
no já bych zase čekal , že půjde o jednu vlnu, z fotek je zřejmé, že se jedná o soubor vln které vznikají na každé hraně letadla. tvarem tedy můžeme zásadně ovlivnit hluk jeho podobu a v konečném důsledky o odpor vzduchu (způsob obtékání).
Bohužel ve článku není ani zmínka o principu vizualizace zvukových vln. Ono vyfotografovat zvuk jde dost těžko 🙂
Hodně zjednodušeně řečeno se fotí změna hustoty vzduchu. V rázových vlnách je téměř skoková a tak se to projeví jako tyto čáry. Česky se metoda použitá k zachycení těchto struktur nazývá stínová metoda.
Podle NASA byla pro vizualizaci zvukových vln použita vylepšená šlírová metoda. Informace o ní jsme doplnili do článku. Děkujeme za zpětnou vazbu ;-).
rychlost zvuku je rychlost šíření vlnění ve vzduchu, já vidím jistou analogii ,s rychlostí světla, což je rychlost šíření vlnění časoprostoru ,Čerenkovovo záření je vypadá podobně při překonání rychlosti světla