To, co se učí i lidská novorozeňata, musejí zvládnout také roboti, pokud mají být do budoucna ještě užitečnější než dnes.
Samozřejmě, mluvíme o robotech schopných pohybu, nikoli virtuálních agentech. V současnosti je pohyb robotů velmi složitá záležitost; většinu současných modelů zdálky ovládají lidé.
Nový algoritmus, který představil Google, by ale toto měl změnit. Nynější algoritmy jsou schopny roboty v omezené míře naučit pohybu, vyžadují ale hodně lidské interakce – i např v té formě, že v případě pádu robota ho někdo zvedne a pokud se mu zadaří opustit tréninkový prostor, tak ho zase vrátit na místo.
Google:
Chození je těžké
Úpravou v praxi používaných algoritmů dosáhli odborníci z Google Robotics toho, že se robot dokáže samostatně naučit pohybu vpřed a vzad, a to během několika hodin.
Zajímavé je, že proces Googlu vůbec nezahrnuje virtuální prostředí; v běžném tréninku je nejprve algoritmus zkoušen ve virtuálním prostředí s virtuálním robotem, kde je ale problematické emulovat třeba různé druhy povrchu.
Už od počátku je tak robot testován v reálném prostředí, díky čemuž se robot rychle adaptuje i na nerovný povrch, schody a podobně. Jenže v prvních iteracích algoritmu Googlu byli lidé stále nuceni hodně s robotem interagovat.
Zmenšili proto možný prostor, v němž se robot pohybuje, a zvětšili množství různých manévrů, kterým se učí; kupříkladu ve chvíli, kdy robot dosáhl kraje vymezené oblasti, automaticky rozpoznal svoji polohu a šel dozadu. Tím si algoritmus vytrénoval novou dovednost, a to bez lidské interakce – chodil permanentně vpřed a vzad a částečně do stran. Když spadne, dokáže se sám postavit.
Zdroj: Digit, Verge. Kdyby se podobným způsobem uměl naučit pohybu i robot jako Digit, šlo by o skutečný průlom. To je ale ještě daleko.
Robot se tak úspěšně naučil pohybu na různých površích, zcela samostatně. Pokud se algoritmus Googlu osvědčí, půjde o významný průlom ve vývoji robotů. Praktické nasazení ale bude roky vzdáleno, minimálně: Pro to, aby robot poznal, kde se nachází, totiž výzkumníci využili sérii systémů na rozpoznávání pohybu, umístěných tak, že jejich použití v praxi nepřipadá příliš v úvahu.
Při vhodné adaptaci algoritmu ovšem půjde o zajímavý posun vědy, a i pokud by se tak nestalo, ukázal Google jednu z cest, kterou bude možné se ubírat.
Celý proces je inspirován způsobem výuky chození čerstvě narozených srnčat.
Zdroj: MIT Review, Arxiv
