Výhodou se v současné době celní války mezi USA a Čínou stává korporátní globalizace – stav, kdy firma má nespočet dodavatelů z různých oblastí, pobočky po celém světě a její působení je natolik rozšířené, že nelze určit jeden jediný stát, ve kterém operuje; a ke kterému ho přiřadit.
Téma je nyní aktuální víc než kdy dříve: Čína se rozhodla odsunout veškerou techniku amerických společnosti – nebo alespoň tu, kterou tak identifikuje – ze svého administrativního aparátu. To zabolí hlavně firmy jako Microsoft, Dell, Apple nebo HP.
Celní válka se ale některých firem moc nedotkla. Proč? To si uveďme na příkladu Lenova.
USA, Čína, Japonsko… a dodavatelé z celého světa
Ač Lenovo je obecně vnímáno jako čínská firma – sídlo má v Pekingu – tak patří mezi společnosti, které svůj globální stav razí nejvíce a nejlépe. Dává to smysl: Po odkoupení notebookové divize IBM je výrobce oblíbený i v Severní Americe, která je pro něj významným trhem.
Ostatně, když jsem téma celní války v říjnu řešil řešil s Fionou O’Brien, Head of Operations pro region EMEA a jednu z nejvýznamnějších manažerek firmy v evropském regionu, dostalo se mi velmi sebevědomých odpovědí. Jak se však ukázalo, oprávněně: Lenovo nebylo postiženo prakticky žádnými tarify ani omezeními, které se dotklo čínských firem jako Huawei nebo ZTE.
A díky velké škále dodavatelů, které je firma schopná poměrně dynamicky měnit, tak ani zvýšené ceny v rámci dodavatelského řetězce se na byznysu společnosti moc nepodepsaly. Fiona O’Brien navíc zdůraznila, že v Pekingu sice je „jedna z centrál“ a původní sídlo firmy, ale že i těch má společnost víc, v dalších regionech. Konkrétně je jím primárně Morrisville v USA, hlavní R&D centrum je oproti tomu v Japonsku.
Diverzita cestou k neutralitě
Lenovo tak razí cestu pro další firmy, které se chtějí vyhnout mezinárodním geopolitickým třenicím. Jistě, při vyostření konfliktu postihnou omezení s určitou pravděpodobností i Lenovo, to už je ale prakticky nevyhnutelné; zhoršení vztahu mezi USA a Čínou by se dotklo prakticky celého IT byznysu, už jen kvůli tomu, jak je v současnosti strukturován dodavatelský řetězec.
Nadnárodnost a vysoká diverzita Lenova se projevuje i v jeho nejvyšším managementu: 15 vrcholných manažerů firmy je z 5 různých zemí; když to rozšíříme, tak 100 klíčových manažerů firmy je z 20 různých zemí. Zaměstnance má ve více než 60 zemích. 65 % akcií firmy vlastní veřejnost, 29 % Legend Holdings (o tom více později), 5,8 % zakladatel a 0,2 % ředitelé firmy.
Lenovo tak má i mezi těmi největšími hráči na trhu podstatnou výhodu. Taková se nedostává třeba ani Samsungu – jihokorejské firmy ostatně už delší dobu Čínu opatrně opouští, výrobu přesunují do dalších chudých zemí typu Vietnamu. Vztahy s USA jsou pro zemi klíčové, jsou ostatně jejím tradičním spojencem.
Obrana vůči politice
I pro další firmy by ztráta určité národní identity a přeměna v globální korporaci mohla pomoct. I když je Lenovo na dobré cestě, i ono má ještě hodně práce před sebou; už jen to, jak snadno ho řada lidí identifikuje automaticky jako čínskou firmu, není zřejmě úplně to, co by firma považovala za ideální. Roky také čelí obviněním že i přes svá tvrzení je Lenovo v moci čínské vlády; to firma aktivně a urputně odmítá.
Problematický je hlavní podíl na vlastnictví ze strany Legend Holdings. Legend je původní jméno Lenova a původním velkým podporoatelem holdingu je Čínská akademie věd, což je pro firmu nechtěná image státem podporované firmy.
Je samozřejmě pravda, že realizace takové globální pozice není zrovna snadná a je aplikovatelná jen pro opravdu velké firmy, které si mohou dovolit rozesít své klíčové pobočky po vícero regionech a mají robustní základ dodavatelů.
Odolnost vůči geopolitickým změnám za to ale ve volatilním světě může stát.
Komentář