I když počty nakažených celkem rychle stoupají, v České republice, alespoň v Praze, se nebýt metra skoro zdá, jako kdyby žádná pandemie nikdy nebyla.

Kavárny jsou plné lidí, i vevnitř – je ale pravda, že zahrádky se mnohdy dostaly notného rozšíření. V tramvajích a autobusech už jsou roušky vidět spíše sporadicky, metro je zatím dodržováno celkem striktně, přestože lze docela snadno nalézt ty, co nařízení ignorují.

Koronavirus tu s námi zůstane, a ne, vážně nejde o mýtus, propagandu USA nebo něco co uniklo z čínské laboratoře. Je to prostě jen virus přenesený ze zvířete na člověka neopatrným zacházením se syrovým masem na černém trhu, nic víc.

Více webkamer

Ale to ponechme stranou – na zdravotnictví odborníci nejsme a rozbory ponecháme raději těm, co situaci skutečně rozumí.

Bavme se o technologiích. Vyprodané webkamery by klidně šlo nazvat dalším symptomem koronaviru a toho, jak ovlivnil naše životy. Komunikace přes Skype, Discord, mobil a podobně se stala častější než dřív, stejně tak třeba nákupy přes internet. I práce z domova doznala přirozeného a příjemného růstu.

Pravda, spousta se toho vrátí zpět tam, kde to bylo, ale některé trendy už tu zůstanou. Tendence více nakupovat přes internet se nepochybně bude jen zvedat, stejně jako digitální gramotnost – což je pozitivní jev, bezpochyby.

Naopak česká hospodská kultura se ukázala jako nezničitelná. Češi jsou na krátkou dobu schopní a ochotní ochudit se o točené pivo a smažák, ale teď už jsou zase všichni zpět tam, kde byli, na vesnicích i ve městech.

Má to svůj důvod – pivo přes internet prostě neuvaříme a jídlo také ne, i když ho brzy možná budeme tisknout na 3D tiskárnách.

Naopak různé schůzky, tiskovky, konference, brífinky, všechno možné – to se z části na internet přesunulo. Vydrží to? Není to jisté, ukázalo se totiž, že ne všem tento formát sedí a pro některé lidi jsou online schůzky spíše negativním jevem.

Změnilo se vůbec něco?

Webkamery naopak budou mnohem častější globálně, v ČR jsou dlouhodobě vyprodané už od března, i když teď se kusy začínají doplňovat v dostatečném množství, po více než čtvrt roce. Běžná komunikace se zase tolik neomezí, ale ta online ji bude doplňovat častěji.

Jisté jenom je, že kdyby člověk nějakým záhadným způsobem o koronaviru neslyšel a jel autobusem před rokem a teď, rozdíl by moc nepoznal. Lidé mají neuvěřitelnou schopnost přizpůsobit se okolnostem a následně si dál jet svůj životní styl – toť mocný rys.

Ukázalo se také, že informační technologie jsou pro náš každodenní život neopomenutelné. Umožnily nám udržovat komunikaci, společenský život, nákupy – v podstatě nám chránily životy a zajistily, že se ani v karanténě nezblázníme. Nemluvím teď nutně jen o internetu a důležitých aplikacích, ale třeba také videohrách, které zabavily i ty z nás, co jinak už roky na hru nesáhli.

Ve finále, moc se toho nezměnilo – snad jen boj z dezinformace se vystupňoval na další úroveň, a to je jedině dobře.

Komentář