Před 108 lety vzlétl poprvé jeden z nejikoničtějších letounů historie, německý trojplošník Fokker Dr.I. Kompaktní stroj se třemi křídly se navždy zapsal do dějin především díky svému nejslavnějšímu pilotovi Manfredu von Richthofenovi, známému jako Rudý baron. Přestože Dr.I nebyl nejrychlejší ani nejmodernější stíhačkou své doby, stal se symbolem německého letectva a vzdušných soubojů Velké války.
Vznik Fokker Dr.I má své kořeny v únoru 1917, kdy se nad západní frontou objevil nový britský stroj v podobě trojplošníku Sopwith Triplane. Ten rychle prokázal svou převahu nad tehdejšími německými stíhačkami Albatros D.III, které překonával jak v obratnosti, tak ve stoupavosti. Samotný Manfred von Richthofen dokonce považoval Triplane za „vůbec nejlepší spojenecký stroj dané doby“.
Fokker Dr.I byl ikonickým letounem. Foto: Freepik
Němcům se podařilo několik Triplanů ukořistit a důkladně je otestovat. Výsledky byly natolik působivé, že zahájili práce na vlastních trojplošnících. Mezi výrobci, kteří se chopili výzvy, figuroval i Anthony Fokker, jehož továrna ve Schwerinu začala v dubnu 1917 vyvíjet vlastní trojplošný typ.
Složitý vývoj s překážkami
Tým konstruktérů pod vedením Reinholda Platze vytvořil první prototyp Fokker V.4 – kompaktní letoun s rotačním motorem, trubkovou konstrukcí a třemi vzpěrovými křídly se silným profilem. Testy v červenci 1917 však odhalily zásadní problémy: stroj měl příliš tuhé a nevyvážené řízení.
3/
Němcům se podařilo několik Triplanů ukořistit a důkladně je otestovat. Krátce poté začaly práce na domácích trojplošnících. Mezi nimi figuroval i Anthony Fokker, jehož továrna ve Schwerinu zahájila v dubnu 1917 vývoj vlastního trojplošného typu. pic.twitter.com/TVGjr9CU7d— Jan Kozák🇨🇿🇺🇦 (@PallRay) July 5, 2025
Fokker odpověděl vylepšeným prototypem V.5 s vyváženými ovládacími plochami a delšími křídly. Novinkou byly mezikřídelní vzpěry, které omezovaly prohýbání křídel při manévrech. Tentokrát již letoun obstál a německý úřad pro letectví Idflieg v červenci 1917 objednal 20 předsériových kusů.
První kusy v boji
První dva předprodukční stroje nesly označení Fokker F.I a putovaly na konci srpna 1917 k polním zkouškám u stíhacích perutí Jasta 10 a 11. Jeden z letounů testoval i sám Rudý baron, který s ním mezi 1. a 3. zářím 1917 získal dva sestřely. Richthofen považoval letoun za lepší než Sopwith Triplane a doporučil, aby jím bylo co nejdříve přezbrojeno co nejvíce stíhacích perutí.
Zajímavostí je, že oba prototypy F.I byly ztraceny v boji. První byl sestřelen 15. září 1917 a v jeho kokpitu zemřel Oberleutnant Kurt Wolff s 33 sestřely na kontě. O osm dní později svedl s druhým prototypem svůj slavný poslední boj Werner Voss, který padl v dramatickém souboji s osmi britskými stíhacími esy.
Technické parametry a výzbroj
Sériové Dr.I se od prototypů F.I prakticky nelišily. O pohon se staral rotační motor Oberursel Ur.II o výkonu 82 kW, s nímž Dr.I dosahoval maximální rychlosti 180 km/h a do výšky 3000 metrů vystoupal za přibližně 10 minut. Výzbroj tvořila dvojice synchronizovaných kulometů MG 08 ráže 7,92 mm.
První sériové kusy dorazily k jednotkám v říjnu 1917. Jako první je dostala Richthofenova JG I, a právě v rukou Rudého barona se Dr.I stal legendou. Je však třeba uvést, že von Richthofen získal na Dr.I jen 19 ze svých 80 sestřelů. Zbytek připadal na dvojplošník Albatros D.III.
Extrémní obratnost za cenu rychlosti
Piloti si rychle povšimli jedinečných vlastností Dr.I. Přestože neměl příliš účinná křidélka, byl extrémně obratný. V pravotočivé zatáčce se dokázal stroj otočit „na příslovečném pětníku“, a to i díky gyroskopickému efektu rotačního motoru a směrové nestabilitě. Výhodou byla i silná výzbroj dvou kulometů.
11/
Piloti si rychle povšimli, že Dr.I je i přes nepříliš účinná křidélka extrémně obratný. V pravotočivé zatáčce se dokázal stroj otočit na příslovečném pětníku, a to i díky gyroskopickému efektu rotačního motoru a směrové nestabilitě. Výhodou byla i silná výzbroj dvou kulometů. pic.twitter.com/HgN9ZHzgJ3— Jan Kozák🇨🇿🇺🇦 (@PallRay) July 5, 2025
Na druhou stranu Dr.I trpěl vážnými slabinami. Vadil špatný výhled při vzletu a přistání, směrová nestabilita ztěžovala pilotáž. Kokpit byl velmi stísněný a při nouzovém přistání si mohl pilot snadno rozbít lebku o závěry kulometů.
Dreidecker byl také citelně pomalejší než soudobé nepřátelské typy. Francouzský SPAD S.XIII byl o přibližně 20 km/h rychlejší, a britský S.E.5 jej překonával dokonce až o 40 km/h. Dr.I zaostával i ve střemhlavém letu a jeho výkony rychle klesaly s rostoucí výškou.
Konstrukční problémy
Největší slabinou se stala nízká kvalita výroby a logistické potíže. Kvůli nedostatečně pevné konstrukci mohlo při prudkých manévrech dojít ke zlomení žeber křídel či odpadnutí křidélek. Nekvalitní lakování vyústilo v choulostivost vůči vlhkosti.
Nedostatky se projevily i ve spolehlivosti motorů. Nedostatek ricinového oleje používaného jako mazadlo donutil Němce používat levné nekvalitní náhražky. Zejména v závěru války tak Dr.I trpěly zadrháváním na mazání velmi náročných rotačních motorů.
Několik kusů ukořistili i Spojenci
Výroba Dr.I se zastavila v květnu 1918 po dokončení přibližně 320 kusů. Již předtím začaly typ nahrazovat jasně výkonnější stíhačky Fokker D.VII, řada trojplošníků však sloužila až do konce války. Několik kusů ukořistili i Spojenci, kteří je po konci konfliktu nasadili pro výcvik.
Část vyrobených kusů posloužila pro testy prototypových motorů. Příkladem je experimentální motor Siemens-Halske Sh.III s protiběžnou rotací válců a klikové hřídele, případně největší německý rotační motor Goebel Goe.III s výkonem 118 kW.
Na některých Dr.I se v závěru války testoval i reflexní zaměřovač Oigee – vůbec první zařízení svého druhu instalované do letadel. Zaměřovač využíval sklíčko zkosené pod úhlem 45 stupňů, na které byl promítán elektricky osvětlený záměrný kříž.
Žádné originály se nedochovaly
Do současnosti se žádné originální Dr.I nedochovaly. Sám Fokker po válce sestavil minimálně jeden kus ze zbývajících součástek, ten byl ale v roce 1943 zničen při spojeneckém náletu. Dnes se lze setkat jen s replikami, které jsou často poháněny hvězdicovými motory místo původních rotačních.
Foto: Freepik
Fokker Dr.I tak zůstává navždy symbolem Velké války a vzdušných soubojů nad západní frontou. Přestože nebyl nejrychlejší ani nejmodernější stíhačkou své doby, jeho unikátní vzhled a spojení s legendárním Rudým baronem z něj učinily jeden z nejznámějších letounů historie.
Autor: Jan Kozák, autor twitterového cyklu Dnešek ve válce, externí přispěvatel do časopisů II. světová a Válka REVUE, amatérský spisovatel a vítěz literární soutěže Daidalos za rok 2021.
