Jak řekla už Beyonce: „Pokud se vám to líbí, dejte na to prsten.“ A upřímně, něco na tom asi bude. Podle mnohých průzkumů si většina lidí myslí, že nejhezčí planetou naší Sluneční soustavy je právě Saturn, ikonický svými mohutnými prstenci, které jsou vidět i poměrně slabým dalekohledem ze Země. Ale co to vlastně ty prstence jsou a kde je Saturn vzal?
To, že má Saturn prstence, ví kde kdo. Věděli jste ale, že podobné prstence najdete i u dalších planet? Konkrétně u všech plynných obrů naší soustavy, byť jsou výrazně tenčí a hlavně temnější, kvůli čemuž nejsou vidět. Přitom nejde o nic magického, jedná se v podstatě o hromadu kamení různých rozměrů, prach a v případě Saturnu i velké množství ledu, které jeho prstencům dává charakteristické krémové zabarvení.
Jak vznikají planetární prstence? Způsobů je více
Prstence vznikají většinou tak, že nějaký měsíc, který obíhá planetu, se dostane příliš blízko k ní a planetární gravitace ho roztrhá na kusy, které se postupně rozšíří po celé oběžné dráze. Podle zjištění sondy Cassini, se prstence zformovaly zhruba před 10 až 100 miliony let. V měřítku Sluneční soustavy tedy vskutku nedávno. Za normálních okolností by tyto prstence zmizely daleko rychleji, protože by je brzy pohltilo těleso, které obíhají. Podle toho, co Cassini zjistila, jsou však prstence velmi stabilní a do Saturnu padá jen velmi malé množství materiálu. Jak je to ale možné?
Fascinující fotografii z roku 2013 pořídila sonda Cassini. Vidět jsou na ní prstence Saturnu a malá modrá tečka – Země.
Mezi Saturnovými prstenci obíhají malé měsíce, které je drží na jejich místě, říká se jim poměrně výstižně: pastýřské měsíce, protože svou gravitací drží všechen ten led, prach a kamení na správném místě a brání jim v pádu do Saturnu, skoro jako vesmírnému stádu ovcí. Tento delikátní balanc existuje už miliony let a potrvá ještě dlouho, než Saturn o své prstence přijde. Očekává se, že Saturn o prstence přijde za přibližně 300 milionů let.
Země měla prstenec také, vznikl srážkou s planetou o velikosti Marsu
Možná vás překvapí, že podobný prstenec měla i naše Země. Byť je to už mnoho miliard let. Během bouřlivého proto planetárního období, kdy naše soustava měla mnohem více planet, se Země střetla s jednou, zhruba o velikosti Marsu.
Pro srovnání: Dinosaury vyhubila planetka o průměru asi 10 km, Mars má průměr přes 6 500 km.
Tento náraz vyvrhnul do vesmíru nesmírné množství hmoty, ze kterého se zformoval prstenec, který po krátkou dobu zdobil tu tehdy ještě vroucí kouli magmatu, z níž teď čtete tento text.
Země měla prstence dávno předtím, než získala svou současnou podobu. Prstence by jí ale slušely. Obrázek: Howstuffworks.com
Právě jste se dočetli o druhém způsobu, jak vznikají prstence a jde v podstatě o opačný proces než první způsob. Co se s prstencem kolem Země stalo? Takovéto prstence postupně začnou „hrudkovatět“. Brzy se v nich objeví největší objekt, který potom svou gravitací na sebe začne nabalovat ostatní objekty prstence a než se nadějete, má planeta další měsíc, v tomto případě ne ledajaký měsíc, ale náš Měsíc.
Zajímavé téma. Více takových. U toho Saturnu… Mohli byste víc rozebrat téma těch „pasteveckých měsíců“? Nějak nechápu, jak to má vlastně fungovat. Díky!