Měsíc je asi o 40 milionů let starší, než jsme si mysleli. Zjistil to mezinárodní tým vědců analýzou vzorků krystalů z lunárního prachu přivezeného na Zemi misí Apollo 17 v roce 1972. To bylo naposledy, co stanul na naší přirozené družici člověk. Její skutečné stáří bylo dosud předmětem dohadů.
Význam programu Apollo byl obrovský. O Měsíci nás toho mnohé učí ještě dnes, hlavně díky pokroku ve výzkumu. Vědci dokonce ještě přesně neví, jak vznikl. Podle uznávaných teorií však narazilo do Země asi sto milionů let po vzniku Sluneční soustavy těleso s rozměry Marsu.
Kolize vymrštila do okolí obrovské množství materiálu, z něhož se zformoval Měsíc. Jeho povrch byl nejprve pokrytý magmatickým oceánem v důsledku obrovské energie při nárazu. Po nějakém čase ale vychladl a vypadá tak, jak ho známe dnes.
Podle dosavadních výzkumů je Měsíc starý asi 4,42 miliardy let. Jeho skutečný věk byl ale po dlouhou dobu předmětem diskusí. Během ochlazování jeho povrchu naštěstí vznikly krystaly dopravené společně s dalším materiálem na Zemi astronauty z mise Apollo 17. Hovoříme konkrétně o krystalech zirkonu, jediném ukazateli stáří Měsíce. Ani tyto krystaly nám ale nemohou říci, kdy přesně Měsíc vznikl. Proč?
O miliony let starší
„Když byl povrch Měsíce takto roztaven, krystaly zirkonu se vytvořit nemohly. Jakékoli krystaly musely vzniknout až poté, co se tento lunární magmatický oceán ochladil,“ vysvětlil profesor Philipp Heck z Chicagské univerzity.
Přesněji řečeno, tyto krystaly by vzniknout mohly, ale okamžitě by je magma roztavilo a jejich chemické podpisy doslova smazalo. Tyto krystaly tedy nemohou prozradit přesný vznik Měsíce, mohou však určit jeho minimální možný věk.
Podle studie mezinárodního týmu vědců publikované v časopise Geochemical Perspectives Letters je Měsíc ještě asi o 40 milionů let starší, než jsme si mysleli. Krystaly, a tedy i Měsíc, jsou podle této práce staré nejméně 4,46 miliardy let.
Minimální věk vzniku Měsíce výzkum stanovuje do 110 milionů let po vzniku Sluneční soustavy, uvádějí experti. Ti použili k výzkumu nejmodernější postupy v podobě atomové sondové tomografie, třírozměrné analýzy látek s téměř atomárním rozlišením.