Mars je známý svými prachovými bouřemi na jižní polokouli. Dochází k nim každé tři marťanské roky (zhruba pět a půl pozemských let) během marsovského léta. Jsou natolik masivní, že jako prachová deka na několik měsíců překryjí celou planetu, což mohou ze Země pozorovat i astronomové. Dlouho se nevědělo, proč se tak děje. S novou hypotézou přišli američtí vědci.
Každé léto na jižní polokouli Marsu dochází k masivním prachovým bouřím. Ty se rychle na několik měsíců rozšíří po celé planetě. Vědci studují marťanské počasí celá desetiletí, přesto zatím nenašli spouštěč těchto obrovských událostí.
Heshani Pierisová z americké University of Colorado v Boulderu se svými kolegy analyzovala data ze zařízení Mars Climate Sounder umístěného na sondě Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), vysvětluje server ScienceAlert. Tohle zařízení sbírá data o počasí na rudé planetě už osm let.
Tým nevydal svá zjištění v žádném odborném časopisu, v prosinci loňský rok je však odprezentoval na setkání Americké geofyzikální unie ve Washingtonu.
Odborníci si v datech všimli něčeho zvláštního. Velkým prachovým bouřím v 68 procentech případů předcházel náhlý nárůst povrchové teploty. To znamená, že je může spouštět podobný mechanismus jako na naší planetě – povrch se ohřeje a nižší vrstva atmosféry má tendenci stoupat, čímž vynáší prach vzhůru.
Nebezpečí pro vědecké mise
Prachové bouře na Marsu obvykle vznikají jako menší bouře kolem polárních oblastí. Rychle rostou při pohybu směrem k rovníku. Díky tenké atmosféře planety nejsou příliš silné a rovery nepřevrátí, přesto mohou být pro vědecké mise nebezpečné. Generují obrovské množství elektrostatického náboje, který může rušit elektroniku vozítek a komunikaci se Zemí. Na jejich životně důležitých solárních panelech se navíc může nahromadit jemný prachový povlak, což může vést k nedostatku energie k pohybu.
Právě prachová bouře v roce 2018 předčasně ukončila misi roveru Oporpportunity. Loni zase vedla ke ztrátě přistávacího modulu InSight.
Marsovský prach je velmi lehký a snadno se lepí úplně na všechno, čeho se dotkne, což představuje riziko i pro astronauty. Právě hrozby pro rovery i lidi jsou důvodem vzniku studií, jako je tato.
Nehovoříme o definitivním potvrzení příčiny vzniku prachových bouří, ale o vědecké hypotéze. Tedy alespoň prozatím, tým totiž ve výzkumu pokračuje. Doufá nejen v objasnění prachových bouří, ale také ve schopnost je předpovídat.
Zdroje: ScienceAlert