Několik dní po svých 93. narozeninách zemřel prominentní americký počítačový vědec, Fernando José Corbató. Byl pionýrem ve vývoji „sdílení času“ u střediskových počítačů 20. století. Kromě toho byl také zřejmě prvním člověkem, který pro omezení přístupu k počítačovým datům využil heslo.

V předchozích dílech našeho seriálu Neznámí velikáni jsme se zaměřili na osoby rozličné, avšak vždy nepostradatelné u vývoje informačních technologií. Od počítačové myši Douglase Engelbarta přes dávného génia Ady Lovelace, zaměřme se nyní na člověka, který se dožil éry současných počítačů; Fernando Corbató zemřel 12. července 2019.

Chcete si přečíst i o dalších neznámých velikánech historie ICT? Podívejte se do naší sekce věnováne jen a jen jim.

Byť s jasně španělským jménem, narodil se 1. července 1926 Američanem: Jeho otec byl profesor španělské literatury ve městě Villareal, jeho matka Američanka z Oaklandu v Kalifornii, kde přišel na svět. Několik let po narození Fernanda se rodina přestěhovala do Los Angeles, kde Fernandův otec začal vyučovat na místní univerzitě UCLA.

2. světová válka a Caltech

Tam chtěl svou kariéru rozvíjet i Fernando Corbató, ale musel počkat; na univerzitu se dostal a začal studovat, ale v 17 letech se dal do amerického námořnictva, USA se totiž připojily do 2. světové války. Zde se poprvé seznámil s pokročilou technikou a elektronikou, která jej zřejmě inspirovala k budoucí kariérní dráze.

Nebyl totiž naverbován, ale přidal se k námořnictvu v rámci Eddy programu: to mu dávalo možnost vzdělávat se jako elektrotechnik; to mělo své výhody: nemohl být naverbován jako voják.

Po válce, v roce 1946, Corbató námořnictvo opustil a jal se studovat na Kalifornském technologickém institutu – tedy legendárním Caltechu, dodnes prestižní univerzitě. Bakalářský titul získal v roce 1950.

Život na MIT

PhD ve fyzice se mu povedlo získat na obdobně známé škole: Massachussettský technologický institute neboli MIT. V akademické sféře zůstal a připojil se do Computation Center MIT v době, kdy ještě počítačové vědy byly v plenkách, v roce 1956. Po 9 letech se stal profesorem a na MIT zůstal až do svého zaslouženého důchodu.

Právě během práce na MIT přišly i jeho nejvýznamnější příspěvky do historie ICT. Sdílení času u sálových počítačů bylo základem pro budoucí principy multitaskingu u současných počítačů, mobilů a dalších zařízení a hesla se staly natolik všudypřítomnými, že už je dnes vnímáme jako něco naprosto běžného. Pracoval též na znalostních (expertních) systémech.

Účastnil se také osobně projektu Multics: koncept operačního systému se sdílením času, ve své době velmi vlivný. Právě v Multics se poprvé objevily dnes dobře známé principy jako hierarchický systém souborů a složek, privilegovaný režim, správa přístupu, dynamický linker a další prvky, bez kterých by Windows a další OS vypadaly o mnoho jinak.

Fascinující a relativně nedávný rozhovor s Fernandem Corbatém. Bohužel pouze v angličtině:

Turingova cena

Komerčně nebyl OS Multics úspěšný, ale přímo inspiroval Kena Thompsona k vývoji Unixu – systému, jehož následovníci a potomci jsou dnes všudypřítomní.

Fernando Corbató za svůj život obdržel řadu ocenení, mezi nejvýznamnější patří Turingova cena v roce 1990 za koncept sdílení času u mainframů.

Corbató byl mimo jiné zastánce teorie, že co se týče (mechanické, ne faktické) rychlosti programování, je celkem jedno, jaký jazyk programátor používá: počet řádek kódu, které kodér za daný čas napíše, zůstává stejný. Dnes se toto pravidlo nazývá Corbatóvým zákonem.

Zemřel 12. července 2019 na komplikace spojené s cukrovkou, krátce po svých 93. narozeninách.

Zdroj: NYT, 2, 3, 4, 5. Fotografie: Jason Dorfman, MIT CSAIL