Lidé se od zvířat odlišují celou řadou dispozic. Jak se však ukazuje, máme se zvířecí říší také mnoho společného – například představivost. Tu se vědcům nedávno podařilo pozorovat u laboratorních potkanů, kteří v rámci experimentu ve virtuální realitě vykazovali schopnost telekineze.
Představa toho, že by se mezi námi pohybovali mocní rytíři Jedi z univerza Star Wars, kteří jsou prostřednictvím Síly schopní například pohybovat předměty v prostoru pomocí mysli, je pro řadu lidí možná zbožným přáním, ve skutečnosti je však na míle vzdálená od reality. Právě realita nám však nastavuje určité hranice, za nimiž se ukrývá prostor téměř neomezených možností, které dnes díky technologii virtuální reality (VR) můžeme prozkoumávat. Nejsme přitom limitováni studiem pouze na lidech. Jak totiž ukazuje nedávný výzkum, lze zajímavé chování ve VR pozorovat i na obyčejných potkanech. Ty zde totiž disponují silami, o kterých vědci zatím neměli ani tušení, a díky kterým se z nich rytíři Jedi alespoň na chvíli stávají.
Ve virtuální realitě je možné téměř cokoliv. Co si však dokáže představit potkaní mozek? Zdroj: Freepik
Klíčem je představivost
O tom, že lidé i zvířata mají určitou míru představivosti, se ví již poměrně dlouho. Zatím však bylo možné tuto vlastnost sledovat spíše u vyvinutějších druhů živočichů, přičemž nebylo dosud příliš jasné, jakým způsobem se v jejich mozku reálně projevuje. Díky pokročilým technologiím se však vědcům podařilo navrhnout experiment, který do problematiky zvířecí představivosti vnáší nové poznatky. Vybavili totiž několik potkanů speciálním zařízením, které sleduje mozkovou aktivitu, a následně je umístili do virtuální reality. Překvapivým objevem pak bylo, když zjistili, že si hlodavci ve VR dokázali představit objekty či místa, která nejsou v jejich bezprostřední blízkosti. Právě to je přitom základní podstatou představivosti, kterou se za pomoci reality podařilo tímto způsobem vizualizovat.
Zařízení vytváří propojení mezi mozkem a strojem
Vědci za účelem této studie navrhli a sestrojili přístroj využívající koncept rozhraní mozek-stroj (brain-machine interface neboli BMI). Zařízení bylo zvířatům implantováno přímo do mozku, kde zaznamenávalo elektrické impulsy v oblasti hipokampu, které následně převádělo prostřednictvím dekodéru do počítače. Výsledkem byl poměrně komplexní obraz neuronové sítě hlodavců, která následně sloužila jako výchozí bod pro vytvoření samotné virtuální reality. Potkani byli následně umístěni do stroje připomínajícího zmrzlinový kornout – sférický běžecký pás, který obklopovalo několik obrazovek. Na monitory jim byla následně promítána simulace pohybu vesmírem.
Síla představivosti je mocí, jejíž schopnosti se vědci snaží převést do využitelného výzkumu. Zdroj: Freepik
Zvířata si v první fázi experimentu vytvořila základní kognitivní mapu VR prostředí. Každé z nich pak bylo vycvičeno k tomu, aby dokázalo najít jedno konkrétní místo v simulaci. Právě cesta do tohoto bodu pak vědcům umožnila sledovat, jak potkani přemýšlí, zejména pak, když jim byl volný pohyb virtuálním světem určitým způsobem omezen. Díky tomu si hlodavci vytvořili další, mentální mapy, prostřednictvím nichž si vizualizovali svou cestu za kýženou odměnou. Při pokusech, kdy se pak nemohli vůbec hýbat, pak dokázali do cíle přenášet vnější předměty, což do značné míry připomíná právě výcvik filmových rytířů Jedi.
K čemu je výzkum virtuální telekineze u potkanů prospěšný?
Potkani si ve výše uvedených experimentech vedli velmi dobře. Vědcům se pak podařilo potvrdit, že i tak drobná zvířata jsou schopná určité míry představivosti, která je možná v porovnání s lidskou značně omezená, přesto nám však může být poměrně dost prospěšná. Studium hlodavčího hipokampu totiž potvrzuje, že tato část mozku zpracovává informace o prostoru bez aktivního přemýšlení jedince, a probíhá tak podvědomě.
Kódové označení jednoho z experimentů Jedi odkazovalo na možnost začlenení potkanů do univerza Star Wars. Zdroj: Bing AI
Pokud by se tento proces přenosu dat mezi mozkem a strojem dále rozvíjel, umožní nám to například zdokonalení diagnostiky mozkových poruch či vývoj zařízení, které bude možné ovládat pouhou silou myšlenky. Lidský mozek je v tomto ohledu mnohem pokročilejší, a spojení v rámci BMI by tak mělo být mnohem stabilnější. Technologie využívající tento koncept jsou stále v ranných fázích vývoje, přesto však nová studie prokazuje, že právě tímto směrem se věda a technika budou s největší pravděpodobností postupně ubírat.
