Astronauti Apollo 17 byli v roce 1972 pořádně překvapení. Místo nudného šedého prachu objevili u kráteru Shorty živě oranžové skvrny. Pod lupou vypadaly jako tisíce drobných skleněných perliček, každá menší než špendlíková hlavička. A co víc – v laboratorním světle se třpytily jako diamanty.
Teď, po padesáti letech, už víme proč. Tyto „měsíční perly“ jsou vlastně zbytky po obřích vulkanických erupcích, které se odehrály před více než třemi miliardami let. Tehdy byl Měsíc ještě mladý a rozhodně ne tak klidný, jak ho známe dnes.
Vulkány na Měsíci? Ano, a pořádné!
Těžko si to představit, ale kdysi dávno chrlil Měsíc lávu jako nejaktivnější havajské sopky. Jenže na rozdíl od Země tam není žádný vzduch. Takže když se rozžhavená láva vystřelila vysoko nad povrch, okamžitě ztuhla v ledové kapky skla.
„Je to jako když si představíte obří ohňostroj z lávy, kde každá jiskra ztvrdne ještě ve vzduchu,“ vysvětluje jednodušeji profesor Ryan Ogliore z Washingtonské univerzity, který tyto vzorky studuje.
Foto: Se souhlasem agentury NASA
Bez větru a počasí, které by je zničilo, zůstaly tyto skleněné korálky nedotčené celé miliardy let. Čekaly prostě na to, až budeme mít dost chytré přístroje, abychom jim rozuměli.
Proč vlastně pod světlem září?
Odpověď je překvapivě jednoduchá. Na povrchu každého korálku jsou nepatrné výčnělky z něčeho, co chemici nazývají sulfid zinečnatý. Právě tyto drobné „hrboly“ perfektně rozptylují světlo a způsobují charakteristický třpyt. Je to podobné, jako když se světlo odráží od broušeného skla nebo krystalů.
Měsíc skrývá mnohá tajemství. Foto: Pixabay
Moderní mikroskopy dokážou tyto korálky rozebrat atom po atomu, aniž by je poškodily. Vědci tak mohou číst jejich „deník“ – co se dělo během pradávných erupcí.
Na Měsíci je přece jen trochu vody
Jedno z největších překvapení se ukrývá uvnitř korálků. Obsahují totiž stopové množství vody – asi tolik, kolik najdeme hluboko v zemských horninách. To úplně změnilo naše představy o Měsíci, který jsme dříve považovali za úplně suchý.
Různé barvy korálků vypovídají různé příběhy. Oranžové vznikly z jiného typu lávy než zelené nebo černé. Každá barva znamená jinou erupci a jiné podmínky v měsíčních útrobách.
Objevy nejsou jen zajímavostí pro geology. Pomáhají nám pochopit, kde by budoucí astronauti mohli najít užitečné materiály – třeba síru nebo zinek. A protože NASA plánuje nové přistání na Měsíci v rámci programu Artemis, každá informace se hodí.
Navíc nám korálky ukazují, jak probíhají vulkanické erupce ve vesmíru a v místech bez atmosféry. To se může hodit při studiu jiných planet a měsíců, kde podobné procesy možná stále běží.
Měsíc není jen mrtvý kus kamene
Nejdůležitější je snad to, že tyto drobné skleněné kuličky úplně mění náš pohled na Měsíc. Není to mrtvý kámen, jak jsme si mysleli. Kdysi to bylo velmi živé místo s obřími vulkány, které střílely materiál desítky kilometrů vysoko.
Dočkáme se v brzké době nové stopy člověka na povrchu Měsíce? Zdroj: Freepik
Vědci teď chtějí porovnat různé typy oněch „korálků“ a zjistit, jak se vulkanická aktivita měnila v čase. Možná najdou i takové, které obsahují čistý kovový zinek – to by znamenalo ještě extrémnější podmínky během erupcí.
Zatím máme k dispozici jen několik vzorků z misí Apollo. Ale každý nový přístroj a každá nová metoda nám pomáhá pochopit trochu víc z fascinující historie Měsíce, která se odehrávala dávno předtím, než na Zemi vznikl život.
