Vědci poprvé konečně potvrdili jednu z mnoha součástí ucelené teorií evoluce Charlese Darwina – 140 let po jeho smrti.
Laura van Holstein, Ph.D. studentka biologické antropologie na St John’s College spadající pod Cambridgeskou univerzitu je vedoucí autorkou výzkumu, publikovaného v peer-reviewed magazínu Proceedings of the Royal Society B. Odhalila, že savci hrají v evolučním žebříčku důležitější roli, než se dříve myslelo.
Její výzkum by nyní mohl být využit k lepší, a hlavně včasnější ochraně ohrožených druhů.
O původu druhů a přirozeném výběru
Druh zvířete je nejníže postavenou taxonomickou kategorií v žebříčku, pod čeledí a rodem; Obecně druh označuje zvířata, která se mohou volně a biologicky nenáročně rozmnožovat mezi sebou. Některé živočišné druhy mají ještě poddruhy (tučňáci, namátkou), lidé ale nikoliv. Tyto poddruhy se obecně také mnohou mezi sebou rozmnožovat, ale často se už významně odlišují fyzicky a mají různé rozmnožovací návyky. Nejvíce poddruhů mají, dle současného poznání, lišky (vulpes vulpes), kterých je celkem 45 objevených poddruhů.
Podle výzkumu van Holsteinové hraje interakce mezi druhy a poddruhy živočichů značnou roli v dlouhodobé evoluční dynamice – něco, co podle ní už Darwin předpokládal, když definoval, čím živočišné druhy jsou.
Antropologové potvrdili Darwinovy hypotézy díky datům sesbíraným za stovky let; dlouho předtím, než Darwin navštívil Galapágy na palubě lodi HMS Beagle. Ve svém díle O původu druhů, které Darwin sepsal v roce 1859 po pětiletém objevném putování, popsal vývoj organismů pomocí přirozeného výběru – často tedy přežití nejlépe přizpůsobeného jedince.
Jeho pionýrské dílo bylo v té době (a někde zůstává i dnes) vysoce kontroverzní – přímo odporuje biblické verzi vzniku světa a ani některá další náboženství si s Darwinem moc nerozumí.
Výzkum van Holsteinové také potvrdila, že se evoluce savců děje jinak na zemi a ve vzduchu (netopýři) či vodě (delfíni) – především proto, že jejich evoluční prostředí je výrazně odlišné, stejně jako možnost volného pohybu.
Dalším faktem výzkumu je důkaz, že lidé významně ovlivňují vývoj druhů nejen v současnosti, ale i daleko do budoucna. Evoluční modely nyní mohou využít tyto poznatky pro posouzení toho, jak lidské aktivity jako deforestace a celkově dřevorubectví ovlivní budoucí evoluci druhů a, nově, také zanedbávaných poddruhů.
