Na poměry technologických společností je Intel firmou prastarou – své počátky datuje do roku 1968, kdy jeho název vznikl jako kombinace slov INTegrated a ELectronics.

Původní zakladatelé Intelu, Gordon Moore a Robert Noyce, se sami zasloužili o technologický rozvoj prvních procesorů. Legendární manažer Intelu Andrew Grove také patří do tohoto prvního období firmy, kdy teprve nacházela oblast, v níž bude později neopomenutelnou.

• O Robertu Noyceovi jsme psali v naší sérii Neznámí velikáni. Byl vynálezcem integrovaného obvodu a jako spoluzakladatel Intelu stál po boku slavnějšího Gordona Moora.

Firma v roce 1971 vyprodukovala první komerční mikroprocesor, během konce osmdesátých a v průběhu 90. let se pak Intel stal revoluční silou celého trhu, který rychlou miniaturizací a agresivní obchodní taktikou posunul celý počítačový průmysl k rapidnímu dobytí kanceláří a domácností.

Zdroj: Pixabay

Pád z výšin

V devadesátých letech byli jeho hlavními konkurenty AMD – což se nezměnilo – a svým způsobem i Microsoft, s nímž vedl pomyslnou válku o to, jak bude budoucnost počítačů vlastně přesně vypadat. V té době byl Intel téměř monopolem, mohl si dělat, co se mu zachtělo.

V posledních dvou desetiletí se ale Intel unavil. V prvních 10 letech nového tisíciletí ještě fungoval dobře, v roce 2005 dokázal zvítězit s procesory Intel Core (řadou, která pokračuje dodnes) a vysokou mírou výroby; Intel z toho dodnes čerpá a stále patří mezi největší výrobce polovodičů na planetě.

• Neopravitelná bezpečnostní chyba čipů Intelu

Pak ovšem přišli problémy. Jako CEO nastoupil Paul Otellini a Intel procházel těžkými časy; v roce 2006 musela firma propustit 10 500 lidí (10 % pracovní síly) a firma šetřila, snažila se snížit masivní výdaje, vcelku úspěšně. Otellini nebyl špatný manažer, nicméně Intel byl za jeho éry tak trochu potichu: Což se na firmu její velikosti nesluší.

Intel Core i9, osmá generace. Zdroj: Intel

Intel stagnoval – a stagnuje. Vývoj se zpomalil, Moorův zákon je dávno mrtvý a jeho konkurence se nebezpečně dotáhla. AMD s architekturou Zen poprvé dokázala to, co se jí nikdy předtím nepovedlo: Konkurovat Intelu v oblasti high-end procesorů, a zřejmě ho i překonat.

Staronová naděje: Pat Gelsinger

Dominance Intelu je výrazně ohrožena, AMD je populární u hráčů, partnerů i mezi běžnými uživateli. Apple si už vyrábí vlastní procesory a odchod k jiným architekturám zvažují i další výrobci, ať už na bázi AMD nebo potenciálně ve spolupráci s britským Armem.

Spící obr, který se jen pomalu probouzí, má ale novou naději, a tou nadějí je Pat Gelsinger. Šedesátiletý manažer s inženýrským titulem ze Stanfordu sloužil jako CEO VMware, COO v EMC a v Intelu předtím pracoval celé tři dekády. Sloužil jako první technický ředitel společnosti a byl mimo jiné zodpovědný za architekturu procesoru Intel 80486. „Čtyři osm šestka“ se mezitím stala CPU legendou.

Zdroj: Pixabay

Intelu intimně rozumí, ví, jak firma fungovala a funguje. Má zkušenosti a vizi, a ví, že Intel potřebuje nutně rozhýbat. Jeho hlavním cílem, jak vyplynulo z květnového interview v pořadu 60 Minutes, je dotáhnout se zpět na rychle rostoucí výrobce polovodičů TSMC a Samsung – a opět obnovit svoji procesorovou nadvládu.

Gelsinger je pro Intel dobrou zprávou. Firma potřebuje transfuzi nové krve, a Gelsinger ji může nabídnout, s benefitem dobré znalosti firemní kultury a bohaté, úspěchy i neúspěchy nabité historie.

Je to dobře a nutně potřeba. Brian Krzanich, který Intel vedl od roku 2013, je podle všeho dobrý manažer, ale bohužel ve vedení firmy selhal; restrukturalizace unavené firmy se nedařila a diverzifikace se rovněž příliš nepovedla, Intele navíc zaspal ve vývoji 10nanometrových (a 7nm) čipů, čehož právě velmi dobře využilo TSMC, Samsung, Qualcomm i AMD.

Když v roce 2018 odešel, na jeho místo nastoupil tichý a nenápadný Bob Swan, který firmu stabilizoval, ale její budoucnost moc nastínit nedokázal. Gelsinger vede Intel jen od února, už teď jsme ovšem viděli spoustu silných signálů a zemětřesení, které se ve firmě dějí.

Intel svoje logo změnil mnohokrát, ale toto zůstává jeho nejznámějším. Zdroj: Intel

Nový začátek

Intel například plánuje vývoj 2nm procesorů, a to už na rok 2025. Velmi agresivní politika, ale je to něco, čeho může firma dosáhnout; nebo se o to alespoň musí pokusit, pokud nechce, aby ji konkurence přejela. Intel nemá příliš dobrou historii s dodržováním stanovených termínů, nicméně, snaha se cení.

U novinářů má Intel pověst poněkud spletitou – má tendenci hodně přehánět. Doufejme, že tentokrát to myslí vážně, pochybnostem se však nejde ubránit. Za svůj pád si konec konců může sám, firma zaspala, a v mnohém zbytečně.

Intel ale i nadále má lidi, know-how i prostor na trhu. Inženýři firmy dlouhodobě patří mezi ty nejlepší na světě, patentů má víc než dostatek a netrápí ho ani peníze. Přes spoustu problému je Intel vysoce profitabilní, úspěšná společnost, kterou jen tak něco nerozhodí. Může si dovolit vyhodit oknem desítky miliard dolarů na vývoj produktů, jež se neosvědčí, a mávnout nad tím rukou.

Zdroj: Pixabay

Jisté je jen jedno. Spící obr se protahuje, zívá a zvažuje, zda se znovu pustí do nekončící války o dominanci. Jeho dříve rozsáhlé teritorium se rychle zmenšuje, a varovná světla poplachu v podobě AMD, TSMC, Samsungu a dalších představují možný pád firmy, jejíž jméno by klidně mohlo sloužit jako synonymum pro CPU.

Zmůže se legenda ještě k jednomu dalšímu znovuzrození?

Komentář