Cestování je stále záležitost velice obtížná v současném covidovém světě, a pro některé je obtížná celoročně, ať už kvůli strastem časovým nebo finančním. Může VR představovat alespoň částečné řešení?
Je tu několik měsíců, co jsem narazil na aplikaci Wander v bezdrátovém Oculusu Quest 2, a je to jedna z mála, ke kterým se vracím opakovaně. Ono virtuální realita je sice hezká, ale přiznejme si, většinu času pořád prostě nefunguje tak, aby dokázala nejen zaujmout, ale i udržet.
Screen je nakřivo – vytvářet screenshoty na VR pořádně, s tím jsme se stále nepoprali. Nebo neumím držet hlavu rovně. Zdroj: Wander
Wander je něco trochu jiného. Je to taková směsice mapových aplikací jako Google StreetView zkombinovaná s působivými 360stupňovými fotografiemi a jednoduchým rozhraním, který umožňuje otevřít si mapu světa a vydat se tam, kam chcete. V zásadě tato aplikace není skutečnou virtuální realitou a nejblíže má k základním Google StreetView, které lze ve VR rovněž stáhnout a využívat zdarma.
Znovu bych si Wander zřejmě nekoupil a raději využíval Google aplikaci zdarma, ale to není pointou – jde o virtuální cestování samotné.
Na místa, která už nejsou
Úžasný prvek na tom je možnost náhodného výběru. Klepnete na tlačítku a bum, jste najednou někde na silnici. V Japonsku? V zapadlé vesničce někde na Moravě? Sedmiproudé dálnici v USA? To vše se mi stalo, a pokaždé jsem měl ten pocit, že tohle je zajímavé, a chci vidět víc. A desítky minut trávím procházením okolí, vlastně z pohledu automobilu.
Interface je jednoduchý, ale postačí. Spodní rozmazaná část není obvykle v aplikaci vidět, její vznik je zapříčiněn způsobem fungování Google StreetView. Zdroj: Wander
Obzvláště úžasné jsou různé cesty po Indonésii či jihovýchodní Asii, kde se oceán misí s džunglemi a horami a vzniká z toho fascinující podívána, pro nás tak cizorodá a vzdálené, ale najednou lusknutím prstu přiblížená.
Není to dokonalá iluze. Střídavá kvalita, různé roky a počasí u StreetView, samozřejmě žádné dodatečné zážitky, pachy, jídlo a podobně, zkrátka ty další integrální součástí turistiky, které má každý specifické a jedinečné.
Přesto na tom něco je: Ta touha objevovat, poznávat, vidět, to Wander, a jiné aplikace stejného druhu (je jich docela hodně), naplní. Není to tak, že by člověk ono místo viděl ve VR a už by se tam nechtěl vypravit reálně, to vůbec ne, ani trochu. Na ukojení cestovatelské horečky vprostřed pandemie to ale, alespoň v mém případě, vystačí.
Zdroj: Pexels
Když to nejde jinak
Může podobná aplikace cestování nahradit? Jednoznačně ne. Může ho dočasně zastat? Možná ano. Je to pěkný „předkrm“ pro ty, co cestovat nemohou, z různých důvodů. A dává člověku představu, jak by mohlo vypadat v budoucnosti cestování na místa, která už třeba ani neexistují – ale jsou stále zachycena na videích a fotografiích.
Kdo ví, třeba za půl století se budou lidé vydávat virtuálně za památkami, které dnes bereme jako běžné, ale mezitím přestanou existovat.
Komentář
