Dlouhou dobu jsem VR považoval za pěkný koncept, který je ale zatím v podstatě nedodělaný a nenabízí nic zajímavějšího, než co dokáže poskytnout běžný monitor.
O tom samém jsem byl přesvědčený i na různých veletrzích, kde jsem si odzkoušel řadu headsetů od PlayStation VR přes Oculus Rift po HTC Vive. Nikdy jsem z toho nezískal pocit skutečně důvěryhodné „jiné reality“, přišlo mi to jen jako klasické hraní, akorát místo sezení před monitorem jsem stál.
Před nedávném jsem se ale rozhodl dát technologii šanci. Pořídil jsem si headset, vyhradil na něj prostor a experimentoval s různými systémy pohybu.
Beatsaber patří mezi nejpopulárnější VR hry, ale popravdě, zas tak revoluční zážitek to vážně není. Zdroj: UploadVR
Jako byste tam byli
Ani poté jsem ještě několik měsíců nebyl přesvědčen o tom, že VR má nějaké přínosy, které se opravdu vyplatí – alespoň zatím. Hrát SkyrimVR, kde pohyb replikuji zvedáním nohou pomocí dvou smartphonů připevněných na kotnících, je sice skutečně zábavné, nicméně stále to ještě nebylo ono. Plížení skrčením, otáčení po místnosti, boj mácháním rukou a podobně, to je zábava – ale jen dočasná, jen občasná, když byl zrovna čas si vše nastavit a připravit a člověk si po celém dni v práci chtěl zablbnout v pohybu, ve stoje, a ne si raději v klidu sednout. Což, vše dohromady, není často.
Nakonec mě ale VR přesvědčilo. Dostal jsem se ke hře Echo VR a její singleplayerové variantě Lone Echo. Celá se odehrává ve stavu beztíže, kdy se hráč pohybuje pomocí malých trysek a odrážením se od předmětů. Je to koncept, který ve VR funguje neuvěřitelně dobře: Je nutné to zažít, ale po několika desítkách minut používání se i trénovaný mozek rád nechá přesvědčit, že se nachází na vesmírné lodi uprostřed hlubokého vesmíru.
PlayStation VR patří mezi nejlevnější a nejpopulárnější varianty. Má svá omezení, ale také některé skvělé exkluzivity.
Nebudu prozrazovat podrobnosti zážitku ani příběhu, ale rád bych zmínil moment, kdy jsem si po jeho skončení řekl: Ano! Tohle je skvělé, tohle je budoucnost.
Bylo to ke konci hry, kde nastane určitá náročná sekvence, kdy je nutné reagovat rychle a přesně. Vzrůstající pocit paniky, studený pot, skutečné obavy a pocit zmatení, ač mi tam jiná postava dávala přesné instrukce, jsem nikdy v žádné hře u PC nezažil.
Nechápejte mě špatně: Věděl jsem, že to není skutečné, ani na minutu jsem o tom nezapochyboval. Vzhledem k fyziologické reakci měl ale mozek alespoň do určité míry pocit, že se něco děje, na což reagoval.
Lone Echo. Screenshot z aplikace by mohl prozradit až příliš z unikátní atmosféry. Zdroj: IGN/Oculus
Pocit úlevy a uspokojení, který následoval po úspěšném překonání náročné situaci, byl následně velmi příjemný – opět něco, co se při běžném PC hraní hned tak nestane.
VR ano, ale ještě ne teď; ne pro každého
VR mě tudíž přesvědčilo – ano, tohle je budoucnost videoher. Zdůrazním ale, že skutečně budoucnost, ne současnost. Ano, najdou už se skvělé aplikace a některé headsety jsou již skutečně výborné, nicméně stále ještě nejde o věc lákavou pro běžného spotřebitelé. I samostatné headsety jako Oculus Quest bez nutnosti zapojení jsou zkrátka příliš drahé (často velmi drahé), nedoladěné a pro technicky nepolíbené jedince nejde o praktickou záležitost. S VR je potřeba si hodně „vyhrát“, než začne odpovídat vašim představám.
Rád bych také zdůraznil, že je velmi snadné si zvyknout na způsob ovládání skrze dva ovladače. Sžijete se s nimi opravdu rychle: Jsem odchovaný klávesnicí a myší, konzolový ovladač jsem měl před VR v ruce jen párkrát, přesto jsem s různými ovladači pro virtuální realitu neměl žádný problém.
Platforma Google Daydream už je dnes prakticky mrtvá – celkově, smartphony prostě na pořádný VR zážitek nestačí.
Dejte tomu pár lety, vyzkoušejte si to. A až budete připraveni, VR si kupte: Pokud se rádi vžijete do příběhu a do virtuálních světů, litovat nebudete.
Komentář
