Nedávný průlom v oblasti vývoje warpového pohonu přiblížil vědce k dosažení cíle cestovat rychleji než světlo. Jak daleko je však lidstvo od reálného využití této sci-fi technologie?
Není tomu tak dávno, co jsme se v hodinách fyziky učili, že nelze cestovat rychleji než rychlostí světla. Tuto hranici se však nezdráhali překročit tvůrci sci-fi příběhů, kteří toto pravidlo nezřídka zpochybňovali prostřednictvím inovativních, potažmo až obskurních konceptů. Podobným způsobem fungovala i technologie warpového pohonu, kterou proslavila především série Star Trek. Jak se ale nyní ukazuje, vědci možná konečně odhalili princip tohoto futuristického způsobu přepravy, a položili tak základ skutečnému mezihvězdnému cestování.
Cestování na velké vzdálenosti pomáhá řešit například koncept warpového pohonu. Ten se postupně dostává z teorie i do praxe. Foto: Pixabay
Dokážeme cestovat nadsvětelnou rychlostí?
Warpový pohon je zatím pouze teoretická forma dopravy, která by umožnila přesun z jednoho místa na druhé rychlostí vyšší, než je rychlost světla. Koncept funguje na principu vytvoření speciálního subprostorového pole (nebo také bubliny) v časoprostoru. Tato warpová bublina pak neguje některé negativní vlivy, které by tento typ cestování vyvolal, včetně tzv. slapových sil. V praxi by se tak těleso mohlo přesouvat rychlostí tisíců kilometrů v hodině, aniž by to bylo znát na jeho samotných vlastnostech.
Warpové bubliny pak hrají ve zvládnutí celé technologie klíčovou roli, neboť do sebe uzavírají hmotu, a obcházejí tak Einsteinovy zákony relativity, aniž by porušovaly základní principy fyziky. V podstatě tak vzniká jakýsi časoprostorový vír, ve kterém je možné i zdánlivě nemožné – například cestovat rychleji než světlo. Pozoruhodné pak je, že čím více se předmět blíží rychlosti světla, tím pomaleji pro něj, resp. pro cestujícího, čas plyne. Výhody takového způsobu přepravy jsou tedy značné.
Případný příchod warpového pohonu zásadně změní celý koncept kosmického cestování i dobývání. Foto: Freepik
Vědci do problematiky pronikají postupně
Koncept warpového cestování se v televizi a knihách objevuje již desítky let. Teprve nedávno se však daří jej postupně převádět do reality. Teprve v roce 2021 si skupina inženýrů z agentury NASA všimla, že se jim při zkoumání tzv. Casimirových jevů podařilo náhodou vytvořit drobnou warpovou bublinu. Díky tomuto objevu se představa warpového pohonu postupně přesouvá od teorie k matematickým vzorcům.
O nedávné pozdvižení ve světě kosmických věd se postarala publikace zveřejněná v časopise Classical and Quantum Gravity na konci minulého měsíce. V této práci se skupině vědců podařilo vytvořit teoretický model warpového pohonu dosahující podsvětelné, avšak konstantní rychlosti, a navíc splňující všechny základní matematické požadavky. Podsvětelný warpový pohon s konstantní rychlostí využívá několik matematických konceptů k vytvoření warpové bubliny, která se stále pohybuje v reálných fyzikálních mantinelech. Za účelem studie pak vědci vyvinuli novou sadu numerických nástrojů nazvanou Warp Factory, která výrazným způsobem zjednodušila aplikaci matematických rovnic a dosažení požadovaného cíle.
Pojem warpový pohon většinou známe v souvislosti ze sci-fi příběhů. Technologie se ale postupně blíží realitě. Foto: Copilot AI
Na cestování jako ve Star Treku je ještě čas
Autoři článku přiznávají, že experimenty a teorie jsou stále v počátečním stádiu. Jsou však přesvědčeni, že položili základy pro skutečně revoluční inovace warpového pohonu. V kombinaci s narůstajícím tlakem na vývoj technologií bezpalivových kosmických plavidel a dalšími vědeckými pokroky by tak mělo být možné převést myšlenku warpového pohonu do praxe. Zatím se však musíme spokojit s pootevřením lidské představivosti, a snad se i přimět k zamyšlení, za jak dlouho se díky technologickému pokroku dokážeme přiblížit civilizacím ze slavných sci-fi příběhů.
