Neočekávané (nezaviněné) úmrtí během vědeckého pokusu vedlo k zajímavému poznání o tom, co se děje s naším mozkem během umírání.
Původním cílem vědců bylo sledování mozkových vln 87letého pacienta, u něhož se v pokročilém věku objevila epilepsie. Během neurologického nahrávání však bohužel dostal srdeční zástavu, na kterou zemřel.
Vlivem tragédie se však vědcům naskytla zcela jedinečná příležitost: Sledovat, co se s mozkem děje těsně před a po smrti. Zjistili, že ještě asi 30 sekund poté, co srdce přestalo pumpovat krev do mozku, mozkové vlny vykazovaly stejné vzorce, jaké vytvářejí během snění – nebo vzpomínání.
Nejasné závěry
Ve studii popsané v peer-reviewed magazínu Frontiers in Aging Neuroscience vědci spekulují, že by mohlo jít o proces, o němž občas mluví lidé, kteří kupříkladu prožili klinickou smrt – tedy, že jim dosavadní život „proběhl před očima“.
Podle spoluautora studie, vědce Ajmala Zemmara, je to poprvé, co se vědcům podařilo zachytit lidské mozkové vlny při procesu umírání – byť omylem.
Zemmar však varuje před předčasnými závěry a zdůrazňuje, že z jedné studie nelze dělat žádné důvěryhodné závěry. Lidskému mozku v současnosti rozumíme jen velmi málo, a není jasné, co přesně zaznamenaný proces vlastně odhaluje. Můžeme nad tím spekulovat, ale to je – prozatím – všechno, co s tím můžeme dělat.
Kdy končí život?
Co je jasné je podle neurochirurga Zemmara následující: 30 sekund předtím, než srdce přestalo pumpovat krev do mozku, mozkové vlny pacienta vykazovaly stejné vzorce jako ve chvíli, kdy lidé sní, vybavují si vzpomínky nebo se na něco soustředí.
Tento proces pokračoval ještě 30 sekund poté, co už pacientovo srdce přestalo bít. Studie se také zabývá dlouholetou otázkou – kdy končí lidský život? Ve chvíli, kdy přestane srdce bít, nebo když činnost mozku ustane?
Kromě jedinečnosti studie je komplikací také pokročilý věk pacienta, jeho epilepsie – která činnost mozku ovlivňuje – a související zranění. Zemmar proto v rozhovoru pro BBC opět zdůrazňuje, že z jeho práce nelze odvozovat žádné definitivní závěry.
Zdroj: Frontiers