USAF má pod palcem správu části jaderného arzenálu Spojených států. V základně, která k tomuto účelu slouží, se až donedávna využívaly dávno zastaralé (ale relativně bezpečné) diskety. Nyní letectvo přešlo na zabezpečené SSD disky.

Výměna měla proběhnout v červnu letošního roku; samozřejmě se o ní nikde výrazněji nepsalo, neboť podobné informace nepatří mezi něco, čím se chtějí ozbrojené složky okamžitě pochlubit. Obdobně jako prakticky veškeré údaje související s bezpečností.

Bezpečnost nad pohodlím

USA v praxi využívají komunikační systém SACCS, který nejen zprostředkovává komunikaci, ale také hlídá jaderné vybavení od jaderných ponorek přes jaderná sila až po mezikontinentální balistické rakety. Systém už ale má svůj věk: Vznikl v roce 1968 (pro představu, v té době u nás probíhalo Pražské jaro) a téměř 50 let běželo na mainframu IBM Series/1, přičemž jako úložiště sloužily 8palcové diskety.

Staré systémy ale bývají bezpečnější než ty moderní, a podobně jako vojenské organizace, i třeba banky se drží velmi zastaralých systémů. Nemají standardní IP adresy a protokoly, které se využívají ke komunikaci skrze internet, a hacknout je tak v praxi není možné.

Je to prastarý systém, ano – ale velmi bezpečný, což je nejdůležitější. V roce 2017 mělo dojít k některým vylepšením, ale zatím není jasné, zda se tak stalo a co přesně se změnilo a na jakém hardwaru nyní systém běží.

V budoucnu by měl být celý systém SACCS nahrazen něčím modernějším, ale zatím není jasné čím. Pokud se tak stane, bude muset být komunikační systém stejně patřičně odstíněn; systémy, které jsou zodpovědné za případně vypuštění jaderných zbraní, nelze nechat zranitelné.

Staré systémy jsou sice složité na ovládání, vyžadují opatrné zacházení a zaškolení nových lidí, ale zato u nich běžné bezpečnostní problémy nehrozí. To mluvíme o hardwaru: Software je pravidelně a aktualizován, kód přepisován a GUI zlepšováno, nicméně bezpečnost zůstává zachována a je, naštěstí, na prvním místě.

Zdroj: C4isrnet