Jak vypadá Jupiter v infračerveném, viditelném a ultrafialovém spektru? Velmi rozdílně, ale stále krásně. Největší plynný obr naší sluneční soustavy je skutečně fascinující a správně „mimozemský“.
Infračervený obraz pochází z observatoře Gemini North a je asi nejzvláštnější ze všech, viditelné a ultrafialové pochází z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Nedávno zveřejněné snímky jsou sice z 11. ledna 2017, pozornosti se jim ale dostává až nyní.
Hubbleův dalekohled by s trochou štěstí mohl pozorovat vesmír ještě celé toto desetiletí.
Zdroj: NASA/ESA/NOIRLab/NSF/AURA/M.H. Wong and I. de Pater (UC Berkeley) et al. Acknowledgments: M. Zamani.
Rotující skupiny mraků i slavný Great Red Spot na Jupiteru je viditelný na všech třech snímcích, i když v infračerveném spektru vypadá vše poněkud zanedbatelně – a žhavě. Na první pohled připomene jakousi hořící planetu místo nám dobře známého obra. Čím světlejší obraz je, tím teplejší „podnebí“ na daném místě je, což je vidět hlavně kousek na sever a na jih od rovníku.
Zdroj: Se souhlasem International Gemini Observatory/NOIRLab/NSF/AURA, M.H. Wong (UC Berkeley) et al. Acknowledgments: M. Zamani.
Ve viditelném spektru je Jupiter dobře známý, všechny jeho typické prvky jsou dobře vidět, včetně nepříliš staré „superbouře“ na východ od velké červené skvrny.
Zdroj: Se souhlasem NASA/ESA/NOIRLab/NSF/AURA/M.H. Wong and I. de Pater (UC Berkeley) et al. Acknowledgments: M. Zamani.
V ultrafialovém spektru je vidět, jak oba velké cyklony pohlcují ultrafialové záření ze Slunce, a vypadají tak velmi tmavě.
Zdroj: Se souhlasem NASA/ESA/NOIRLab/NSF/AURA/M.H. Wong and I. de Pater (UC Berkeley) et al. Acknowledgments: M. Zamani.
Ačkoliv laikovi zase tolik neřeknou, pro vědce jsou různé vlnové délky obrovským zdrojem informací, a díky jejich porovnání dokáží odhadnout specifika chování atmosféry Jupiteru, stále v mnohém tajemné a neznámé.
Zdroj: Se souhlasem NASA/ESA/NOIRLab/NSF/AURA/M.H. Wong and I. de Pater (UC Berkeley) et al. Acknowledgments: M. Zamani.
Zdroj: Gemini
