Vesmír je enormní. Velice, velice velký.

V každé sluneční soustavě může být mnoho planet, jako v té naší. Slunečních soustav, hvězd, jsou v jediné galaxii stovky miliard; a galaxií jsou přinejmenším další stovky miliard. Je to nepředstavitelná velikost, až zarážející.

Někde se může schovávat podobný život – je statisticky nepravděpodobné, že by tak tomu nebylo – ale to je na článek odlišný.

Zdroj: Pixabay

Obstojí obecná teorie relativity?

Místo toho se raději podívejme na zajímavou mezinárodní studii provedenou více než 400 vědci z 25 institucí. Ti ve studii The Dark Energy Survey vytvořili dosud nejrozsáhlejší mapu vesmíru. Ta obsahuje jen zlomek galaxií, asi 226 milionů, přesto však jde o úctyhodný počin. Popisuje tvar a lokaci galaxií ve vzdálenosti až 7 miliard světelných let od Mléčné dráhy.

Cílem mapy je získat cenné poznatky o tom, jak se vesmír vyvíjel. Zveřejněné výsledky jsou součástí komplexního projektu, který dohromady bude čítat 29 studií.

Z mapy vyplývá, že současný kosmologický model je s objevy vědců kompatibilní – množství materiálu ve vesmíru je takové, jaké astronomové očekávali. Nejrozšířenější teorie předvídá, že distribuce materiálu (ze kterého vznikají hvězdy, planety a podobně) není uniformní. V regionech vesmíru mají vznikat místa s vyšší koncentrací, kde se materiál shlukuje to vícero různých galaxií; a tato místa jsou pak od sebe oddělena velkými částmi v podstatě prázdného vesmíru, naplněného temnou energií.

Temná energie a temná hmota, stále velice neznámá věc, jejíž existence není zcela potvrzena, avšak vyskytuje se ve většině současných kosmologických modelů, činí naprostou většinu obsahu vesmíru; „běžný“ materiál, ze kterého je složena třeba Země, je zodpovědný jen asi za 5 % všeho materiálu.

Zdroj: Pexels

Studie to více méně potvrzuje, přestože – ve shodě s obdobnými výzkumy – se zdá, že tyto „shluky“ materiálu nejsou až tak časté, jak současné modely napovídají. Studie jako tato mají šanci dále potvrdit, nebo naopak vyvrátit obecnou teorii relativity Alberta Einsteina. Na ni spoléhá nemalá část současné kosmické vědy.

Díky rudému posuvu se dařilo sledovat i galaxie krátce po Velkém třesku, asi 400 tisíc let po něm; rudý posuv je fascinující záležitost. Při velkém a ne zcela přesném zjednodušení lze říct, že čím vzdálenější objekt je, tím dále v minulosti ho vidíme.

K získání snímků vesmíru vědci využili dalekohled Victor M. Blanco v Cerro Tololo v Chile v rámci NOIRLab. Mapa prozatím není plně veřejně přístupná, pokud to bude možné, uveřejníme ji.

Zdroj: Arizona University