Chování a myšlení chobotnic je pro vědce v mnoha ohledech stále záhadou. Unikátní výzkum z února letošního roku by však mohl objasnit fungování mozku těchto zvířat, případně i jeho vliv na motorické a další funkce.
Chobotnice svým vzhledem do značné míry připomínají mimozemské bytosti. Nezřídka se pak samy stávají inspirací pro autory sci-fi příběhů, jelikož změť chapadel, elastické tělo a vystřikující inkoust dohromady utváří kombinaci přímo dokonalou pro napínavý příběh z vesmíru.
Paradoxně přitom i chobotnice zůstávají tak trochu cizími organismy, jelikož jejich tělo a chování jsou i dnes mnohdy záhadou. Jak například pracuje jejich mozek? Odpověď na tuto otázku se rozhodl rozlousknout mezinárodní tým výzkumníků, který své poznatky publikoval v časopise Current Biology.
Získaná data je nutné dešifrovat
Celý experiment zahrnoval implantaci elektrod přímo do mozku tří chobotnic. Pod kůži pak bylo umístěno zařízení pro sběr dat. Přístroje zaznamenávaly údaje po dobu 12 hodin. Pozoruhodné je, že nahrávky jsou tak komplexní, že se dosud nepodařilo jejich význam zevrubně analyzovat. Již nyní je však kódované záznamy vnáší světlo do záhad fungování osminohých mořských živočichů.
Výzkum, jehož výsledky vědci nedávno zveřejnili, nemá na poli biologie obdoby. Odborníky zaskočilo, jak jsou výstupní data složitá, a podle prvotních analýz se může jevit, že mezi signály z mozku a chováním chobotnic neexistuje přímá korelace.
Pozoruhodná však byla samotná forma mozkových signálů. Ty se totiž zčásti podobaly svým tvarem a velikostí signálům, které známe od savců, jindy však byly naprosto originální. Po dobu měření bylo detekováno několik velmi pomalých kmitů, avšak s vysokou amplitudou, tož značí obrovskou míru mozkové aktivity. Je tedy zjevné, že je na místě provést podrobnější analýzu.
Pro odpovědi je nutné jít přímo ke zdroji
Chobotnice jsou vysoce inteligentní a extrémně zvědavá zvířata. K vzájemné komunikaci jim do značné míry pomáhá schopnost měnit barvu v kombinaci s řečí těla. Významnou roli však může hrát i samotný mozek.
Analyzovat signály z tohoto orgánu je u chobotnic poměrně velká výzva – tělo bez kostí a bez lebky je vesměs odolné vůči jakýmkoli zásahům zvenčí. Neinvazivní řešení v podobě sond přilepených na tělo hlavonožců tak nepřipadá v úvahu. Proto museli vědci přistoupit k instalaci snímačů přímo do mozkové tkáně.
Chobotnice navíc při projevech svého chování využívají celé své tělo, a proto je nutné sledovat signální dráhy hned v místě jejich zrodu. Naneštěstí však nejnovější výzkum přinesl spíše více otázek než odpovědí. Přesto jde o významný krok v pochopení nejen fungování těchto tajuplných zvířat, ale i v pokroku v rámci neurovědy jako takové.