Hudba v nás vyvolává silné emoce, což je i důvod, proč si ji pouštíme. Naživo ji navíc prožíváme kolektivně v napojení na umělce. Švýcarští vědci zjistili, že právě proto působí v živém provedení na lidské emoce mnohem intenzivněji než doma z reprobeden.
Vědci z Curyšské univerzity nechali poslouchat živou i předem nahranou hudbu sedmnáct dobrovolníků bez hudebního vzdělání. Skladby jim pouštěli v náhodném pořadí, účastníci experimentu tedy nevěděli, které jsou naživo a které předehrané.
Kompozice o délce pouhých 30 sekund nahráli dva profesionální pianisté. Celkem zkomponovali dvanáct skladeb – polovina vyjadřovala smutné či naštvané emoce, druhá měla naopak vyvolat pozitivnější emoce.
Hudbu na koncertech prožíváme více než doma. Zdroj: Unsplash
Vědci přitom monitorovali mozkovou aktivitu posluchačů i umělců s pomocí magnetické rezonance. Hlasitost a rychlost hry nechali klavíristy měnit podle pokynů vědců, kteří sledovali reakce v mozcích posluchačů.
Cílem studie publikované v časopise PNAS bylo zjistit, jestli je emocionální odezva u živě hrané hudby větší. Experti opravdu pozorovali zvýšenou aktivitu v amygdale při živé produkci vyjadřující negativní i pozitivní emoce.
Kolektivní působení
Vědci také porovnali mozkovou aktivitu pianistů a posluchačů. Pouze v případě živé produkce pozorovali „silnou a pozitivní vazbu“ mezi mozkovými aktivitami pianistů a posluchačů. Vysvětlil to jeden z autorů práce Sascha Frühholz.
Základem je napojení publika na hudebníky. Klavírista může reagovat na chování publika, které zase lépe vnímá umělce. „Jen při živé hudbě charakteristiky živého výkonu silně korespondovaly s mozkovou aktivitou posluchačů,“ vysvětlil Frühholz.
Vědci dokázali poznat rozdíly v prožívání hudby na koncertě i doma v mozkové aktivitě. Zdroj: Unsplash
Jinými slovy, k jakémusi propojení mezi hudebníky a posluchači nedochází jen pocitově, ale skutečně na mozkové úrovni. Jistou roli v tom ale hrají i dynamické změny ve skladbách během živých koncertů.
Frühholz to vysvětlil i tím, že se vrátil k evolučním kořenům hudby. Lidé vždycky používali různé nástroje a pomůcky, aby vyprodukovali živou hudbu. Pak přišly fyzické nosiče (vinyly, CD, kazety) a streamovací platformy. Ale nezměnily to.
„Lidé touží po emocionálním zážitku z živé hudby. Chceme, aby nás hudebníci se svými nástroji vzali na emocionální pouť,“ řekl Frühholz. „Pokud jdete na koncert, nejste tam sami.“ Poslech hudby se podle něj stává zesíleným společenským zážitkem.
Hudba místo analgetik
Hudba na nás má obrovský vliv. Pomáhá tlumit nejen psychickou, ale i fyzickou bolest, zjistili například v loňském roce vědci z Kanady. Poslech přirovnali k účinkům analgetik. Fungovalo to ale pouze v případě oblíbených písní, nikoli nahodilých.
Rok předtím Zachary Wallmark, muzikolog a kognitivní vědec z Oregonské univerzity v USA, přišel s tvrzením, že hudba nemá žádnou biologickou funkci. Hudba spíš podle něj podobně jako empatie usnadňuje sociální spojení.
Hudba je jako takový zdravý virus. Matematici v roce 2021 skutečně přirovnali stahování hudby k šíření infekce. Například vás mohou touto infekcí, tedy novou hudbou, nakazit vaši přátelé. Hlavně pak tou elektronickou, která je nejnakažlivější.
