Venezuelský prezident Nicolás Maduro opakovaně tvrdí, že k pokusu o atentát na jeho osobu byly použity drony. Důležitější než fakt, zda se tak skutečně stalo, jsou ovšem následující otázky: může se to stát znovu? A jak se proti tomu bránit?
K údajnému útoku na prezidenta Madura, fakticky spíše diktátora v ekonomicky a humanitárně zdevastované jihoamerické zemi, se přihlásila téměř neznámá skupina Vojáci v tričku. Ti tvrdí, že na dva bezpilotní letouny – drony – připevnili výbušniny. Než však stihli k prezidentovi doletět, armáda je údajně sestřelila.
Oproti tomu existuje ještě spousta dalších oficiálních a neoficiálních domněnek a tvrzení o tom, co se vlastně stalo. Agentura AP kupříkladu tvrdí, že v blízké budově bouchl plyn. Dostupná videa a fotografie jsou neprůkazné.
Ačkoliv nejsou dostupné žádné zcela jasné důkazy o tom, co se vlastně stalo, cílem článku není polemizovat o realitě tohoto konkrétního pokusu o atentát, nýbrž o tom, zda je obdobný útok drony teoreticky a prakticky možný.
Prototyp evropského dronu Talarion z roku 2017. Zdroj: ArmadaInternational.com
Drony v rukou armády i teroristů
Útoky prováděné pomocí dronů nejsou ničím novým – bezpilotní letouny různých velikostí používá americká armáda už mnoho let, od počátku tisíciletí je aplikuje pro účely logistické, výzkumné i bojové. Tyto letouny jsou známé také pod zkratkou UAV (Unmanned Aerial Vehicle) a našly uplatnění například v legendární operaci Trvalá svoboda.
Ačkoliv ve většině drony neslouží primárně k útoku, počty k boji využívaných bezpilotních letounů rychle rostou. Ty se někdy ještě konkrétněji označují jako UCAV (Unmanned Combat Aerial Vehicle) a představují specificky k boji určené bezpilotní letouny. UCAV běžně využívají raketové zbraně a vylétají opakovaně, bez problémů však jde drony využít i k „sebevražedným“ náletům. V tom případě však často jde o upravené, levné civilní UAV.
UCAV samozřejmě nepoužívají jen USA. Mezi vlastníky bojových dronů se řadí kupříkladu také Čína, Izrael, Írán, Rusko nebo Turecko.
Nepříjemnou skutečností je, že efektivitu bezpilotních letounů objevil mimo jiné také Islámský stát. Drony, které hodlá zločinec použít pouze k jedinému náletu, lze sehnat poměrně dost levně – třeba přes internet – a pokud je k němu připevněna improvizovaná nálož, náklady skutečně nejsou vysoké; při představě, že dron ponese nálož s chemickými nebo biologickými komponenty, až zamrazí.
I Islámský stát využil drony kreativně. Na americké a irácké vojáky shazovali cvičení „letci“ – tedy operátoři, kteří dron z dálky ovládali – granáty a výbušniny.
Drony je dnes již možné teoreticky (i prakticky) ovládat na kilometry daleko, takže ani dolet není překážkou. Je otázkou, zda by malý dron dokázal udržet stabilitu nebo vůbec případnou nálož unést; u většího bezpilotního letounu však tento problém odpadá. Rušení rádiových frekvencí zůstává problémem u všech dronů.
Na otázku, zda je tedy podobný útok možný, lze odpovědět jednoznačné: Ano.
UCAV Taranis:
Drony jsou logickou evolucí leteckých válek, obrana se vyvíjí
Strach z možných teroristických útoků provedených pomocí upravených civilních dronů není bezdůvodný, jak dokazuje kupříkladu článek serveru E&T z minulého roku. Web zde cituje testy speciálních UCAV určených k sestřelování dronů ve Velké Británii.
Dlouhodobě relevantní strategií je využití rušiček rádiových signálů, na kterých drony operují; další možností je jejich zachytávání nebo i okamžité sestřelování. Různé metody obrany pro server popisuje James Rogers, odborník na bojové drony z Univerzity York ve Spojeném království.
Velmi častou strategií je takzvaný „geofencing“: mnohé drony v sobě mají pravidelně aktualizovanou databází míst, kam vletět nesmí. Toto naprogramování však lze obejít, a ačkoliv může zamezit nechtěným problémům těch, kteří s drony létají jako koníček a omylem se spletou, u potenciálních teroristů neuspěje. V některých zemích se uvažuje o celostátním legislativním nařízení, kdy by jakýkoliv operátor musel vlastnit (nebo spíše používat) pouze drony s geofencingem.
Konvenční metodou je drony zkrátka sestřelit běžnými prostředky protiletecké obrany. Je jasné, že vývoj metod na zneškodnění dronů bude pokračovat a rychle se stupňovat.
Prototyp více než deset let starého bezpilotního letounu Boeing X-48. Stále krásný kousek. Zdroj: aerospace-technology.com
Odpovězme si tedy na stanovené otázky.
Může se to stát znovu? Ano, může, a je bohužel pravděpodobné, že se tak skutečně stane. Pokus o využití dronu k teroristickému útoku je možný a realistický; byť pravděpodobnost úspěchu není až tak velká, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vůči vojenskům cílům jsou už útoky pomocí bezpilotních letounů běžné podnikány, a to i ze strany teroristických organizací (např. při dobývání Mosulu od bránícího se Islámského státu).
A jak se proti tomu bránit? Metod je mnoho, vyvíjí se další (kupříkladu odchytávání dronů cvičenými jestřábi a orly) a jde spíše o to, jaká bude nejefektivnější a v poměru cena/výkon nejlepší. Nelze samozřejmě chránit všechny potenciální cíle útoku, ale to naneštěstí nejde ani u mnoha dalších hrozeb.
Drony na obloze jsou další věcí, na kterou si člověk bude muset v 21. století zvyknout. Doufejme jen, že žádný z nich nad námi – nebo u nás – neponese nálož.
