Mezinárodní úsilí o záchranu ozonové vrstvy přináší viditelné výsledky. Nejnovější měření NASA a NOAA ukazují, že ozonová díra nad Antarktidou se zmenšuje. Podle měření v roce 2024 patří její rozloha mezi sedm nejmenších od samého začátku monitorování.
Letošní ozonová díra dosáhla maximální rozlohy 28. září. Rozprostírala se tehdy na ploše 22,4 milionu kilometrů čtverečních. To odpovídá zhruba trojnásobku rozlohy kontinentálních Spojených států. V kontextu historických měření jde o sedmou nejmenší plochu ozonové díry od roku 1992.
Velikost ozonové díry se v průběhu roku mění. Vrchol nastává na přelomu září a října. Foto: Se souhlasem NASA
„Antarktická ozonová díra je výrazně menší než v letech 2000 až 2010,“ zmínil Paul Newman, odborník na atmosférické jevy v NASA. „Postupné zlepšování v posledních dvou dekádách ukazuje, že mezinárodní snahy o omezení chemikálií ničících ozon skutečně fungují.“ Konkrétně se ozonová díra zmenšila z přibližně 27,3 na 22,4 milionu kilometrů čtverečních. Nejvyšší rozlohu měla v roce 2006.
Úspěch Montrealského protokolu
Za pozitivním trendem stojí především Montrealský protokol z roku 1987. Díky mezinárodní dohodě se podařilo výrazně omezit používání freonů. Ty se dříve běžně používaly v chladničkách, klimatizacích nebo sprejích.
Extrémně stabilní freony v atmosféře rozkládají molekuly ozonu. Ten přitom funguje jako přirozený štít proti škodlivému UV záření. Při nadměrném vystavení UV záření hrozí zvýšené riziko rakoviny kůže a šedého zákalu. Může také poškodit zemědělské plodiny a vodní ekosystémy.
Ještě není vyhráno
I přes pozitivní trend není vyhráno. „Ozonová díra je sice menší než průměr posledních třiceti let, ale od úplného vyléčení jsme stále daleko,“ upozorňuje Stephen Montzka z NOAA Global Monitoring Laboratory.
Vědci měří koncentraci ozonu v tzv. Dobsonových jednotkách. Tato nezvyklá jednotka udává, jak silná by byla vrstva ozonu, kdyby se všechen ozon ve vzduchovém sloupci nad daným místem stlačil při běžné teplotě a tlaku. Pro představu – 300 Dobsonových jednotek znamená takovou vrstvu silnou 3 milimetry. V roce 1979 byla typická hodnota nad Antarktidou 225 jednotek. Letos 5. října klesla na pouhých 109 jednotek. Historické minimum z října 2006 bylo 92 jednotek.
Ozonová díra se zaceluje pomalu. Důležité však je, že k tomu vůbec dochází. Foto: Se souhlasem ESA
Podle současných odhadů by se ozonová vrstva mohla plně zotavit do roku 2066. Freony, které jsou již v atmosféře, se totiž rozkládají jen velmi pomalu. Jejich množství proto bude klesat postupně a ani zastavení jejich vypouštění neznamená okamžité zacelení ozonové díry.
Ozonovou díru sledují družice NASA
NASA a NOAA sledují stav ozonové vrstvy pomocí několika systémů. Využívají družice jako Aura, NOAA-20 a NOAA-21. Z antarktické základny vědci také pravidelně vypouštějí speciální meteorologické balóny s měřicími přístroji.
Satelit Aura agentury NASA sleduje složení atmosféry již 20 let. Foto: Se souhlasem NASA
Díky dlouholetým měřením můžeme postupně sledovat, že Montrealský protokol měl smysl a že se ozonová vrstva zotavuje. Je to jeden z největších úspěchů mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany životního prostředí. Doufejme, že se podobně dokážeme vyrovnat i s dalšími výzvami, jako jsou hodnoty CO2 a klimatická změna. Bohužel, zde bude řešení pravděpodobně složitější a pomalejší.
Zdroje: 1, 2
