Legendární kosmické sondy Voyager 1 a Voyager 2 i po téměř půl století pokračují v průzkumu vesmíru. NASA nyní přistoupila k zásadnímu kroku a rozhodla se vypnout některé vědecké přístroje na obou sondách, aby prodloužila jejich životnost.

Voyager 1 je symbolem. Už 47 let dokazuje, že mezihvězdné ambice lidstva nemusí být liché. Foto: Se souhlasem NASA

Voyagery, vypuštěné v roce 1977, nyní procházejí mezihvězdným prostorem ve vzdálenostech, kam se dosud žádné lidské výtvory nedostaly. Voyager 1 se nachází více než 25 miliard kilometrů od Země, zatímco jeho dvojče Voyager 2 překonalo hranici 21 miliard kilometrů. Jsou to jediná zařízení, která kdy opustila heliosféru – oblast slunečního vlivu sahající daleko za oběžnou dráhu Pluta.

Se starty sond se pojí jedna zajímavost. Přestože byl Voyager 1 vypuštěn o 16 dní později než Voyager 2, díky odlišné trajektorii letu dosáhl vyšší rychlosti a kolem Jupiteru a Saturnu proletěl dříve než jeho dvojče.

„Voyagery jsou už od svého vypuštění rockovými hvězdami hlubokého vesmíru a chceme, aby to tak zůstalo co nejdéle,“ uvedla Suzanne Dodd, manažerka projektu Voyager v Laboratoři tryskového pohonu NASA (JPL).

Souboj s ubývající energií

Problém je jednoduchý – sondám postupně dochází energie. Voyagery spoléhají na elektřinu generovanou teplem z rozpadajícího se plutonia a každým rokem ztrácejí přibližně 4 watty výkonu. Inženýři NASA proto 25. února vyslali příkaz k vypnutí subsystému pro kosmické záření na sondě Voyager 1. Podobně 24. března bude deaktivován přístroj pro měření částic s nízkou energií na sondě Voyager 2.

Sondy Voyager startovaly s řadou vědeckých přístrojů, které už jsou dávno vypnuté. Foto: Se souhlasem NASA

Tato opatření jsou nezbytná. „Pokud bychom nyní na každém Voyageru nevypnuli jeden přístroj, měly by pravděpodobně energii jen na několik dalších měsíců, než bychom museli oznámit konec mise,“ vysvětlila Dodd.

Původně nesly sondy identickou sadu deseti vědeckých přístrojů. Některé byly vypnuty již po splnění prvotních cílů – průzkumu největších planet sluneční soustavy. Nyní každá ze sond pokračuje pouze se třemi funkčními přístroji.

Unikátní pohled na mezihvězdný prostor

Voyager 1 vstoupil do mezihvězdného prostoru v roce 2012, Voyager 2 ho následoval v roce 2018. Obě sondy se pohybují po odlišných trajektoriích – Voyager 1 stoupá nad rovinu, ve které obíhají planety kolem Slunce, zatímco Voyager 2 klesá pod ni.

„Každou minutu každého dne Voyagery prozkoumávají oblast, kam se dosud žádná kosmická loď nedostala,“ připomněla Linda Spilker, vědecká pracovnice projektu Voyager v JPL. „To také znamená, že každý den může být jejich posledním. I jejich případný konec by ale mohl přinést další mezihvězdné odhalení.“

I po vypnutí některých přístrojů budou sondy nadále sbírat unikátní data, i když tým ztratí možnost provádět identická měření částic na dvou různých místech v mezihvězdném prostoru. Obě sondy budou dále používat subsystémy plazmových vln měřící vlny v plazmových polích v kosmu a magnetometry zaznamenávající změny magnetických polí.

Energie už mnoho nezbývá

Odborníci NASA věří, že sondy budou moci uchovat dostatek energie pro provoz s alespoň jedním vědeckým přístrojem až do 30. let tohoto století. Již nyní se však připravují na další fázi úspor – v roce 2026 plánují vypnout přístroj pro měření částic s nízkou energií na sondě Voyager 1 a subsystém pro kosmické záření na sondě Voyager 2.

Mise Voyager představuje jeden z největších úspěchů lidstva v průzkumu vesmíru. Obě sondy překonaly všechna očekávání a i po 47 letech pokračují v odesílání cenných dat z míst, kam se žádný člověkem vytvořený objekt ještě nedostal.

Zdroj: NASA