Je to největší paradox nového milénia. Platy raketově rostou vzhůru, nové obory jsou lákavé a perspektivní, uplatnění po studiu je prakticky jisté a možnost práce v zahraničí rovněž existuje. Přesto však studenti IT oborů chybí, a to po celém světě.
Nejde o statistiky vycucané z prstu, ale o holá fakta. Když jsem se minulý rok v rámci průzkumu pro Computerworld ptal všech vysokých škol v ČR s IT obory, jak na tom jsou s počtem studentů, ukázalo se, jak moc je situace tristní. Byla to snad jediná oblast, kde se všichni představitelé VŠ shodli: škol je dost, zázemí je slušné, i v České republice platy v IT předstihují ostatní obory. Problém nevidí ani v kvalitě studia.
Ne, jádro pudla je jinde: například ve velmi špatné úrovni výuky matematiky na českých základních a středních školách a celkově nízkém zájmu o cokoliv matematického. K IT to následně studenty příliš netáhne. Situaci nepřispívají ani humanitní obory, které mnohdy nabízí až překvapivě jednoduché uplatnění za slušné peníze při (někdy) méně složitém studiu.
Místo toho mají mnohé české IT školy běžně studenty ze zahraničí. Situace je stejná i v méně kvalifikovaných nebo odlišných technických oborech.
IT roste rychle, české školství pomalu
S tím souvisí i další ironie osudu a celého trhu. Jednotlivé sektory IT rostou nyní tak rychle, že po expanzi technologických firem po skončení ekonomické krize zkrátka studenti chybí.
Když jsem byl během října na konferenci analytické společnosti Canalys, zjistil jsem, že situace není lepší ani po světě, a to ani v Mekce všeho IT, v USA. I tam je přibližně stejně studentů technických oborů jako před 10 lety; jenže poptávka je mnohonásobně vyšší.
Problémem není, že by zájem klesal; to vůbec ne, lidé jsou technologiemi fascinováni. Jen samotné, často náročné, studium je už tolik neláká.
Pracovat v IT bez formálního vzdělání je těžké. Ne nemožné, ale velmi těžké; samouk má složité postavení.
S tím, jak vzrůstá zájem o nové oblasti v IT – blockchain, cloud computing, internet věcí a edge computing, kryptografie a podobně – projeví se opět kritický nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. Je také těžké, že lidí schopných technickou vysokou školu vystudovat samozřejmě není 100 %. Číslo absolventů nikdy nebude extrémní, na což je nutné se připravit.
Pomoci se dá různými způsoby, ale klíčové zůstává vzdělávání.
Základní a střední školy jsou v rukou státu: ten rozhoduje
Pro výchovu nové generace ajťáků jsou klíčové základní a střední školy. Ne, programovat se tam nenaučíte, ale průmyslové školy a matematická gymnázia by především měly studenty vést k oblibě matematiky, nebo alespoň lásce k technologiím.
V době, kdy mají už na základní škole děti iPhony a technologie nás obklopují, si člověk říká, že by to nemělo být tak těžké.
Jenže je. A než se stihne školství radikálně proměnit (což může trvat ještě roky v závislosti na vládách v ČR), je nutné vzít v potaz i rekvalifikaci a vzdělávání dospělých či učitelů.
Učitel by ideálně měl žáka nadchnout: ukázat mu taje a krásy matematiky, fyziky, chemie a dalších oborů. Dnes se to děje bohužel méně často, ale velmi často nás pro náš budoucí obor přesto připraví nadšený a dobrý lektor.
V rámci státu existuje hned několik projektů, mezi nimi například DigiStrategie 2020 vyvíjející PortálDigi, který přináší informace z oblasti digitálních technologií, podporuje rozvoj digitální gramotnosti a definuje základní digitální pojmy a shromažďuje data z oblasti digitální gramotnosti. Projekt je užitečný pro státní a firemní zaměstnance, ale přínosný může být také učitelům, kteří jsou pro výchovu generací IT pracovníků klíčoví.
V tomto kontextu nelze opomenout sesterský projekt DigiKatalog připravující nástroj pro zjištění úrovně digitálních kompetencí.
S tím souvisí také rekvalifikace, důležitá i v době robotiky. Vlivem pokračující robotizace některá pracovní místa zaniknou, a naopak vznikne více technicky zaměřených pozic, které bude muset někdo spravovat.
K tomu poslouží celoživotní vzdělávání a zlepšování digitálních kompetencí celé populace, už jen kvůli zamezení digitálnímu vyloučení.
